Kdyby Zdeněk Zítka nebyl masérem volejbalistek Králova Pole nebo učitelem na Fakultě sportovních studií v Brně, asi by zastával profesi z úplně odlišného soudku. Jeho táta byl totiž lesník, a tak by si Zdeněk dokázal přestavit, že by jako on pracoval s dřevem a s motorovou pilou. Dokonce i teď občas na zakázku kácí přestárlé stromy. V Králově Poli jsou však určitě rádi, že mu je masérství bližší, protože pokud se na něj někoho zeptáte, uslyšíte rychlou odpověď: „Zdeněk? To je srdce celého našeho týmu.“

Už od sedmi let nikdo neřekne Aničce Suché jinak než „Šoumen". A o zábavu s ní je opravdu postaráno jak na hřišti, tak i mimo něj. S holkami s týmu prý tato sedmnáctiletá smečařka zažívá spoustu zábavných historek, bohužel se o žádnou nechtěla podělit veřejně. Jedno je však jisté, volejbal je její životní láskou: „Volejbal se mi líbil odjakživa, jste mezi lidmi, užijete si spoustu legrace, nikdy se nenudíte a najdete tu přátelé na celý život."

Blokařka Marika Tesařová přišla do Brna z Břeclavi, kde s volejbalem začínala. Ve svých devatenácti letech je v současné době nejen stabilní oporou A-týmu Králova Pole, ale i stálou členkou reprezentačních mládežnických výběrů. K tomu všemu má na krku maturitu na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka. „Teď se tedy rozhodně nenudím, spíš nevím, co dělat dřív.“

Dlouho hrál sám aktivně volejbal, pak si ho ale k sobě vytáhl brněnský kouč Aleš Novák a po jeho boku se krůček po krůčku jeho velký koníček postupně přeměnil ve stálé zaměstnání. Zdeněk Sklenář se vypracoval nejenom v dobrého trenéra, ale i výborného statistika, proto si ho k sobě pravidelně povolává reprezentace mužů i žen juniorek. V Králově Poli je v současné době pravou rukou hlavního trenéra. „Statistik je velmi důležitou osobou každého realizačního týmu, ať už při přípravách na soupeře nebo v analyzování výkonu vlastního družstva,“ popisuje Zdeněk obor, ve kterém patří k těm nejlepším v České republice.

Sedm sezón v Brně, mezitím účast na Mistrovství světa i Mistrovství Evropy a v roce 2012 přestup do Prostějova. Šárce Melichárkové se plnil volejbalový sen až do té doby, než si v Prostějově vážně zranila koleno a musela s volejbalem na rok úplně přestat. O to víc si cení toho, že se jí po návratu do volejbalového světa podařilo opět získat místo v reprezentaci: „Po 3 letech zápolení se zraněním jsem se dostala zpět na mezinárodní úroveň, což je pro mě tou největší satisfakcí,“ říká 25letá Šárka.