Jen opravdové volejbalové talenty mají v 16 letech za sebou tolik zkušeností jako čerstvá posila našeho A-týmu Šárka Šloufová. O jejích kvalitách hovoří mimo jiné i to, že ji pravidelně zvou do české reprezentace – s tou juniorskou letos bojovala o postup na Mistrovství světa, za kadetky zase hrála na Mistrovství Evropy. Zítra si oblékne dres královopolského Áčka, aby se s Brnem pokusila na horké srbské půdě postoupit do druhého kola Poháru CEV. „Moc se na utkání těším, i když vůbec nedokážu říct, jak se to v Bělehradě bude vyvíjet.“

„Nemluvím česky,“ bylo to první, co při našem setkání zaznělo z úst Jennifer Keddy. Jak by také ano, když je u nás tato 24letá Američanka teprve měsíc a půl. Přes oceán ale nezamířila rovnou do Brna, nejprve se zastavila ve Finsku, kde strávila poslední sezónu. „Finsko je hrozně studená a tmavá země, takže když mi v létě zavolali, jestli chci hrát v Králově Poli, ani na chvilku jsem nezaváhala.“

Před zápasem s Prostějovem avizovala Míša Doležalová, že Královo Pole čeká těžký zápas, ve kterém může Brno jenom překvapit. Ambice Prostějova jsou totiž pro tuto sezónu nejvyšší – zvítězit v extralize i v Českém poháru. Hned v úvodu nejvyšší soutěže sice prostějovský tým na ostravské palubovce zaváhal, v dalším zápase už ale o svých kvalitách jednoznačným vítězstvím nad Olympem nenechal nikoho na pochybách. I v Brně vyhrál Prostějov 0:3, ale v některých fázích zápasu ho Královo Pole dost potrápilo.

Usmívá se na domácích utkáních z každého koutu – z plakátů i z programů, které dostávají diváci, a i když už má v profesionálním volejbale za sebou velké úspěchy, tahle role je pro ni úplně nová. „Je to nezvyk, ještě nikdy jsem to nedělala." Řeč je o 27leté univerzálce Vendule Měrkové, která se stala tváří královopolského volejbalu pro letošní sezónu. Do české extraligy se vrátila po pěti letech z Německa a Itálie a očekává se od ní, že zkušenosti z evropského volejbalového světa předá zejména svým mladým spoluhráčkám.

Nový kouč A–týmu Bruno Napolitano není žádný trenérský nováček – za sebou má dvanáct let zkušeností z italské první a druhé ligy. Jeho cesta do Brna ale nevedla z Itálie přímo, Bruno totiž v loňském roce působil ve Finsku. A zastávka to nebyla marná, svůj tým dovedl až ke třetímu místu v lize a do finále tamního poháru. V Česku v současné době spolupracuje také s národním týmem. Jak však sám říká: „Úspěchy nechme stranou. Pro mě je klíčové to, co je momentálně přede mnou.“