Pod taktovkou Marka Meriače se letos brněnským juniorkám podařilo po základní a nadstavbové části extraligy dostat až na úplnou špici tabulky. Jeho tým se teď pečlivě připravuje na finálové turnaje, které ho čekají v druhé polovině dubna. „Všichni si moc přejeme, aby se nám splnil náš společný vítězný cíl,“ říká Marek. Tento 43letý kouč pochází ze Slovenska, odkud si do Brna přivezl bohaté a cenné volejbalové zkušenosti.

Do dalšího čtvrtfinálového utkání Králova Pole už zbývá jenom jeden den, a tak i rozhovor s devatenáctiletou Adélou Chevalierovou se točí kolem tohoto klíčového zápasu sezóny. „Zítra to bude hlavně o nás. Nesmíme dovolit Ostravě tak snadný začátek, jaký měly v prvním setu druhého zápasu. Musíme začít hrát hned od začátku a nepovolit," zdůrazňuje tato mladá brněnská smečařka.

Díky své výšce hrála Lenka Podhrázká vždycky na postu blokařky. V Brně si tato devatenáctiletá volejbalistka prošla kadetkami a juniorkami a momentálně je k vidění v dresu žen. Při dotazu na to, čeho by ve volejbalu chtěla dosáhnout, skromně odpovídá: „Žádný velký volejbalový sen nemám, snad jen, aby mě volejbal nikdy nepřestal bavit.“

Mohl to být klidně Erik Nezhoda, kdo by psal tento rozhovor. Vystudoval totiž v Brně žurnalistiku a sám přiznává: „Novinařina a práce zejména v televizi byl můj veliký sen.“ Volejbal však u něj zvítězil a Erik se dnes jako profesionální trenér věnuje naplno právě jemu. „Cítím, že vážnost mé práci daly hlavně poslední dva roky, ve kterých jsme vybojovali titul mistrů republiky v kadetkách a žákyních,“ říká. O tom, že jeho rozhodnutí přiklonit se k volejbalu bylo správné, svědčí i to, že si ho minulý rok vybrali jako hlavního kouče k národnímu týmu kadetek.

Míša Doležalová měla být v letošním ročníku extraligy jednou z hlavních opor Králova Pole. Do Brna přišla po několikaletém působení v zahraničí a díky svým zkušenostem se stala kapitánkou zdejšího velmi mladého týmu. Ve čtvrtém extraligovém utkání ale nešťastně upadla, poranila si koleno a už při převozu do nemocnice jí bylo jasné, že to znamená jediné: stop s volejbalem. „Když mě propustili s berlemi domů, vítězoslavně jsem si udělala kávu a až pak zjistila, že ji vlastně musím vypít na stojáka, jak někde v bufetu. Skončila jsem tak, že jsem po bytě skákala s batohem na zádech a přidávala do něj věci, které jsem potřebovala donést do postele." Dnes však už skáče znovu po hřišti a z batohu minulý týden vybalila zpátky extraligový dres.