Jste více trenér nebo statistik?

Momentálně jsem asi víc statistik, ale postupně se to přeměňuje. Začalo to tak dva tři roky zpátky, když jsem odešel z Králova Pole do Švýcarska a kdy se stalo trenérství součástí mé práce. Tam se ve mně začaly překlápět váhy více na trenérskou činnost.

Co Vás přivedlo právě do Švýcarska?

Byla to shoda náhod, protože jsem ve zkouškovém období nesplnil poslední zkoušku a najednou jsem musel oddalovat státnice a nevěděl jsem, co ten rok budu dělat. Tak jsem po známých začal zjišťovat, jaké jsou možnosti. Přes juniorský národní tým se znám s trenérem švýcarských juniorek, který doma v tu dobu vedl tým Franches-Montagnes a zrovna jim odešel astistent, resp. statistik – tak jsem ho nahradil.

Jak dlouho jste tam zůstal?

Celkově jsem tam byl dva roky. Franches-Montagnes byl menší klub, který byl složen z amerických hráček a zhruba čtyř domácích odchovankyň. Ve Švýcarsku je pravidlo, že na hřišti musí být minimálně jedna hráčka Švýcarka, libero se přitom nepočítá a my jsme patřili k týmům, které měly na hřišti nejvíce Švýcarek. Druhý rok jsme se stejným trenérem přešli do klubu Volley Köniz, to byl shodou okolností letos náš možný soupeř v Poháru CEV. Působili jsme tam rok, ale bohužel se nám nepodařilo splnit stanovený cíl klubu, kdy chtěli skončit minimálně dvakrát druzí, a tak jsem s nimi ukončil spolupráci a vrátil se do Králova Pole.

V Králově Poli jste před odchodem do Švýcarska působil zhruba pět let, takže jste se vrátil vlastně domů?

Ano, jsem tu moc rád, Královo Pole mi vytváří velmi dobré podmínky pro to, abych se tu mohl rozvíjet, jak v trenérské činnosti, tak v té statistické.

Patříte mezi nejlepší statistiky v České republice, u zrodu tohoto oboru u nás stál mimochodem Richard Wiesner, prezident klubu Královo Pole.

Ano to je pravda, Richard je u nás skutečně spjatý s počátky statistiky. Já když jsem se statistiku učil, tak byli v České republice asi jenom tři lidé, kteří to v té době zvládali na velmi slušné úrovni – a to Petr Sezemský, Martin Gallus a Vladana Šedá. Richard Wiesner se v mých začátcích už věnoval spíše organizační činnosti, ty doby kdy on sám se statistikou začínal, byly trošičku jiné a programy se pak posunuly dál. Ale samozřejmě nám v lecčems pomáhal a radil, jak si práci co nejvíce ujednodušit.

Statistik sedí při zápase na lavičce, na klíně má počítač a musí umět rychle a správně vyhodnotit všechny sitauce, jak se to zvládnout?

Člověk musí psát a psát, aby se do toho dostal a zrychlil reakce a různá rozhodování, to je na tom asi to nejdůležitější. Tu nějtěžší práci za nás ve statistice dělá program a já jsem de facto jenom operátor, který tam vkládá údaje. Každá činnost a každá kombinace je přednastavená. Nejdůležitější je, aby člověk uměl psát co nejvíce prsty a dokázal sledovat hru, rychle vyhodnocoval hlavně nestandardní situace a bez většího zpoždění je pak zadal do počítače.

V letošní sezóně máte pořád na dosah nejlepší čtyřku extraligy. S jakým umístěním A-týmu byste byl na konci sezóny spokojený?

Naší ambicí je jako každý rok porvat se o semifinále, dál už pak může tým jenom získat. Semifinále je takový náš minimální každoroční cíl, není to jednoduché, protože jsme i účastníky evropských pohárů a Českého poháru a náš kádr oproti minulému roku není nejširší, takže je to momentálně pro holky dost velká herní zátěž. Ale pokusíme se udělat maximum.