Jako masér působíte už velmi dlouho, není to ale jediné povolání, kterému jste se kdy věnoval?

Já jsem po svém studiu pracoval nejprve jako učitel na základní škole ve Ždánicích u Kyjova, pak jako atletický trenér v Brně a až následně se ze mě stal profesionální masér. K tomu samozřejmě musíte mít odborný kurz, ten jsem už absolvoval na Pedagogické fakultě, kde jsem studoval obor tělesná výchova a zeměpis – měli jsme tam možnost získat masérské oprávnění.

Co Vás přimělo k tomu, abyste se masérství začal věnovat profesionálně?

Masérství jsem začal dělat v době, kdy jsem trénoval atlety. Chtěl jsem jít do detailu a chtěl jsem vědět o svalech, v jaké jsou kondici nejen na pohled, ale i fyzicky. Velmi se mi to osvědčilo, protože jsem pak podle toho mohl řídit i přípravu. Velké zkušenosti jsem později získal u fotbalistů na Srbské, kde jsem působil jako profesionální masér tři roky. V kolektivním sportu je to trošičku jinak než v atletice, do fyzické kondice už například teď nepromlouvám, spíš se starám o zdraví po stránce správného držení těla – to je hlavní směr, kterým se v současné době zabývám.  

Momentálně působíte jako hlavní masér volejbalistek KP Brno, kolik let jste si už u volejbalu odkroutil?

Těžko to můžu spočítat úplně přesně, ale 25, 30 let to bude. Ještě než jsem začal v Králově Poli, tak jsem spolupracoval na fyzické kondici s Moravskou Slávií. V současné době se starám o kategorie juniorek a žen KP Brno.

Na co se zaměřuje fyzioterapie a masérství u volejbalistek?

U děvčat, které hrají volejbal, se vzhledem k jednostranné zátěži klade důraz na páteř, držení těla a na vyrovnávací cvičení. Těžiště práce je proto směřované do oblasti zad, o ty se starám tak ze 60 procent, ve zbytku se zaměřuji na nohy.

Co obnáší práce maséra před utkáním?

Předzápasová příprava je individuální, nejdůležitější je tejpování, a pokud má hráčka ztuhlé svaly, je potřeba je rozmasírovat a zahřát. S některými děvčaty se dá i spolupracovat na ovlivnění psychického stavu, ať už je to tréma nebo nějaký splín. Při masážích toho hodně probereme, někdy holky potřebují slyšet názor někoho jiného, tak se snažím poradit, ale své věci si pak samozřejmě, bez ohledu na mě, řeší děvčata po svém.

Jaké je Vaše přání směrem k volejbalistkám do nového roku?

Přál bych jim hlavně odvahu. Holky mají spoustu odtrénovaného, ale někdy je brzdí nesmělost a právě ta odvaha. Tu bych jim přál do hry a do života vůbec, aby se nebály říct, co si myslí, aby se nebály toho, že na to bude špatná reakce. A aby se nebály dělat chyby, protože chybami se člověk učí.