Pro režírování hry je ve volejbale na palubovce nahrávačka. Nejvíc bývá na očích útok univerzálky a smečařek. Postřeh a parádní zákroky přidá libero. Ale někdo taky musí bránit v první linii. Právě defenzívu a také podporu útoku má na starosti blokařka Ivona Svobodníková. Usměvavá brněnská volejbalistka se proti Přerovu modlila, aby mělo poslední utkání základní části extraligy rychlý průběh. Únavu z velmi náročného programu posledních dní totiž Ivona neskrývala. „Čekalo se, že by nám Přerov mohl dělat problémy. Hrozně jsme si přály, aby zápas skončil 3:0 a byl konečně klid,“ říkala spokojeně.

„Plachtu, nebo skákanej?“ Když se občas při hodně rekreačním volejbale s kamarády ocitnu na servisu, tak si tuhle otázku kladu vždycky. Zbytečně. Vždycky míč přes síť jen plácnu, protože ta druhá varianta by mohla skončit úrazem. To Martina Bradáčová si v zápasech podobnou úvahu může odpustit. Na servisu si míč vždycky nadhodí do správné výšky a na druhou stranu hřiště pošle pěkně ostrý projektil. „Odmalička servis skáču a zůstalo mi to až do teď,“ směje se Martina, která si na podobný kousek troufá v současnosti v našem týmu jako jediná.

Představte si, že vám je osmnáct let a jste ve svém oboru nejlepší. Výborná představa, ne? Dobře. Pro příklad Venduly Strakové je tato idea hodně přetažená do extrému. Přesto naše mladá univerzálka sbírá smeč za smečí body do tabulky extraligové produktivity s tak železnou pravidelností, že je v tomto ohledu nejlepší volejbalistkou soutěže. Druhá v pořadí Tereza Vanžurová z pražského Olympu ovšem v této tabulce nemá započítány všechny odehrané sety. „Holky z týmu ani kamarádi mi tenhle ukazatel nepředhazují. Akorát se nějaká čísla vždycky dočtu v médiích, ale jinak to vážně nesleduji,“ nenechá se sympaticky Vendula přehnaně chválit.

Raz, dva, tři a z nizozemského Sliedrechtu náš tým dovezl jednoznačnou výhru 3:0. Ve Vyzývacím poháru tak našim děvčatům stačí k postupu mezi osm nejlepších týmů soutěže v domácí odvetě ve čtvrtek uhrát jediný set. Takto snadný průběh nizozemské mise zaskočil i kapitánku našeho áčka Sandru Onderkovou. „Měli jsme je dobře nastudované a jejich hru přečtenou, ale byl to nečekaně vydařený zápas. Letos určitě jeden z nejlepších,“ těšilo dvaadvacetiletou volejbalistku.

Dopadl poslední míč utkání s juniorkami ČR a konečný výsledek mohl každého příjemně potěšit. Dvaadvacetiletá brněnská volejbalistka se už ale nemohla dočkat sportovního volna. Ve třech týdnech dřela na palubovce hned v osmi zápasech. „Byli jsme po Frýdku hrozně rádi, že se vyhrálo. Měli jsme volejbalu už plné zuby. Chuť byla jen do prvního setu, potom už to vůbec nešlo,“ culilo se libero s reprezentačními zkušenostmi.