Anička Pospíšilová se k volejbalu vůbec nedostala náhodou, má totiž kořeny ve volejbalové rodině – tento sport hrál její dědeček, tatínek i starší sestra. V dresu Králova Pole nastupuje tato dvacetiletá studentka na pozici nahrávačky. „Tento post jsem si vybrala proto, že mě baví rozhodovat o hře,“ vysvětluje.

Závodně plavala, lyžuje, a když má čas, ráda jezdí na kole. V poslední době se však plně soustředí pouze na volejbal, který u ní po právu zvítězil. Teprve osmnáctiletá Tereza Diatková působí již druhou sezónu v A-týmu Králova Pole a kromě toho, že ji hodně zaměstnává extraliga žen, se teď ještě pilně učí na maturitu, která ji čeká už zanedlouho. „Těsně před vánoci jsem navíc zdárně ukončila autoškolu, tak se mi už snad nestane, že bych přišla pozdě na trénink,“ dodává tato rodilá Brňačka.

Kdyby Zdeněk Zítka nebyl masérem volejbalistek Králova Pole nebo učitelem na Fakultě sportovních studií v Brně, asi by zastával profesi z úplně odlišného soudku. Jeho táta byl totiž lesník, a tak by si Zdeněk dokázal přestavit, že by jako on pracoval s dřevem a s motorovou pilou. Dokonce i teď občas na zakázku kácí přestárlé stromy. V Králově Poli jsou však určitě rádi, že mu je masérství bližší, protože pokud se na něj někoho zeptáte, uslyšíte rychlou odpověď: „Zdeněk? To je srdce celého našeho týmu.“

Už od sedmi let nikdo neřekne Aničce Suché jinak než „Šoumen". A o zábavu s ní je opravdu postaráno jak na hřišti, tak i mimo něj. S holkami s týmu prý tato sedmnáctiletá smečařka zažívá spoustu zábavných historek, bohužel se o žádnou nechtěla podělit veřejně. Jedno je však jisté, volejbal je její životní láskou: „Volejbal se mi líbil odjakživa, jste mezi lidmi, užijete si spoustu legrace, nikdy se nenudíte a najdete tu přátelé na celý život."

Blokařka Marika Tesařová přišla do Brna z Břeclavi, kde s volejbalem začínala. Ve svých devatenácti letech je v současné době nejen stabilní oporou A-týmu Králova Pole, ale i stálou členkou reprezentačních mládežnických výběrů. K tomu všemu má na krku maturitu na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka. „Teď se tedy rozhodně nenudím, spíš nevím, co dělat dřív.“