Volejbal hrajete odmalička?

Ano, už jako malá jsem s rodiči chodila na tréninky a jezdila na zápasy, takže volejbalový balón mám v rukách opravdu odmala. Volba pro volejbal byla hned jasná. Všichni nám totiž říkají, že jsme volejbalová rodina – hrajeme ho skoro všichni. Mě dokonce začínal trénovat můj děda.

Jak se volejbalistka ze Žďáru nad Sázavou dostane do Brna?

Díky trenérovi Eriku Nezhodovi, který mě oslovil na kvalifikaci na ME juniorů, která se konala ve Žďáru. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám do Brna jít, protože už jsem byla přijatá na gymnázium ve Žďáru, ale nakonec jsem kývla a hned v září přestoupila na sportovní gymnázium v Brně.

Na co jste zatím ve své volejbalové kariéře nejvíce pyšná?

Nejvíce si cením zisku titulu v kadetské kategorii, který jsme s holkama získaly v roce 2014, potom druhého místa v juniorské kategorii z loňského roku a třetího místa z roku 2014.

Máte nějaký volejbalový vzor?

Volejbalový vzor nemám. Nedá se ani říct, kdo je pro mě třeba z našeho týmu úplně nejvíce přínosný, každý mi totiž volejbalově přináší něco jiného.

Příští týden odstartuje nedůležitější část extraligy – play off. Jak intenzivní je příprava na něj?

Příprava se nijak neliší, tréninky máme stále stejné.

Vaším soupeřem bude pravděpodobně Ostrava, je hratelná? Věříte si na ni?

Když podáme kolektivní výkon a nebudeme dělat zbytečné chyby, které si občas neodpustíme, tak si myslím, že se s Ostravou hrát. Bude to ale hodně náročné a bude to velký boj. Uvidíme, jak to všechno dopadne.

Co pro Vás zatím bylo největším zážitkem v dosavadním ročníku extraligy?

Asi to, že jsem letos díky volejbalu poprvé letěla letadlem.