Před dvěma lety měla extraliga nejzajímavější jméno v Ostravě. Zářil tam blokař Přemysl Kubala. Bývalý reprezentant zažil poslední velký úspěch českého mužského volejbalu, když národní tým skončil čtvrtý na mistrovství Evropy v roce 2001.

Nejlepší český hráč roku 1997 se poslední čtyři roky po boku Petra Beneše dral do nejvyšších pater Světového okruhu v plážovém volejbalu. Rodák z Frýdku-Místku přitom v Ostravě koketoval i s rolí asistenta trenéra . Kubala teď jako hlavní kouč přebírá tápající ženy KP Brno, kterým patří tři kola před koncem základní části extraligy šestá příčka tabulky. „Stále prohrávat na psychice nepřidá. Proto mě vedení angažovalo, abych situaci změnil," hlásí devětatřiceti­letý kouč.

S jakým předsevzetím do Brna přicházíte?

Jde nám o play off. Nebudu spekulovat, do které části nadstavby se v současné situaci dostaneme. Chceme se ukázat v play off. Změn přijde víc. Budou patrné a snad pro oko diváka líbivé. Chci hrát atraktivní volejbal a dosáhnout po pauze úspěchů.

Vadí vám při praktikování změn, že k družstvu nastupujete v rozjeté sezoně?

Mám čas udělat pár novinek a změnit obraz hry ve vánoční pauze. Není ovšem ideální nastoupit do rozjeté sezony, navíc k holkám, které se nenachází v ideální pozici a měly bojovat o medaile.Stále prohrávat nikomu na psychice nepřidá. Proto mě vedení angažovalo, abych situaci změnil.

Napadlo vás někdy, že jako kouč povedete ženy?

Spíš ne. Ještě před pár lety jsem si říkal, že ženy trénovat nikdy nechci. Není to jen o trénování, ale také o psychologické přípravě. Chlapi snesou ledacos. Ženy jsou pro trénování mnohem složitější. Na druhou stranu hrají oproti mužům jednodušší volejbal. Moderní trend ženského volejbalu se blíží mužskému. Rozdíly sice jsou, ale už ne tolik patrné. Moje zkušenosti s mužskouhrou se můžou projevit právě u žen.

V čem konkrétně?

Muži se těžko přeučují zajeté návyky. Někdy jsou k tomu neochotní. Čekám, že se holky budou rychleji učit.

Nebojíte se nízkého věku hráček brněnského kádru?

Ne. Vidím výhodu, že přicházím k mladému týmu.

Znáte tým dobře?

Viděl jsme asi všechny letošní zápasy Brna. Některé naživo, jiné ze záznamu. Osobně hráčky ale neznám. Nevím, jaké jsou povahy, jak zvládnou tréninkový tlak, jak se umějí vypořádat s koncovkami setů, které zápasy rozhodují.

Máte ženskou extraligu nastudovanou?

Za poslední dva týdny jsem viděl tolik zápasů, co jsem nestihl za celý život. Viděl jsem českou ligu, Grand Prix i mistrovství světa klubů. Mám už docela slušný přehled, jak hrají špičkové týmy, kterým směrem se ženský volejbal ubírá. Mám představu, jak chci, aby hrál můj tým.

S plážovým pískem jste definitivně skončil?

Nic není nikdy definitivní. Uvidíme, jak budeme já i klub spokojení na konci sezony. Beach se nedá hrát donekonečna. Lepší je končit na vrcholu, což se mi podařilo v Londýně na olympijských hrách. Když budu pokračovat v beachvolejbalu, asi jen v létě na pár turnajích pro vlastní zábavu.

Přesto jste v létě plánoval pokračování kariéry s Martinem Léblem.

Ano. Očekával jsem, že moje kroky se uberou spíš beachovým směrem. Český svaz rozjíždí zajímavý beach-volejbalový projekt. Do něj nastoupil velký sponzor a měl jsem se zapojit i já jako trenér. Jenže domluva se pořád protahovala a spolupráce s Martinem se navíc nerýsovala dobře.

Proč?

Martin má novou práci a asi by se beachvolejbalu nevěnoval tak, jak sám původně chtěl. Do toho jsem dostal zajímavou nabídku z Brna na trénování mladého a ambiciozního týmu. Je to pro mě velká výzva. Byl jsem smluvně bez jakýchkoli závazků, takže jsem na nabídku Brna rád kývl.

Je pro vás těžké opustit plážový písek, na kterém jste za poslední čtyři roky nakoukl do světové elity?

Šestkový volejbal dělám celý život a kolem něj se moje kariéra točila od začátku. Živil jsem se vždy hlavně šestkovým volejbalem. Beach byl spíš doplněk. Uvidím, jak dlouho v šestkách jako trenér vydržím.