Extraligová pauza Terezy Tobiášové trvala 1059 dní. Ikona našeho klubu naposledy hrála soutěžní zápas 20. prosince 2008. Držitelka pěti extraligových titulů, hráčka, která zažila slavnou éru frenštátského volejbalu a beachvolejbalová účastnice olympijských her v Sydney 2000 se tento týden opět vrátila na palubovky. Sedmatřicetiletá smečařka se po mateřské dovolené a zranění achilovek představila na liberu v zápasech proti SG Brno a Přerovu. 

  

Jak vás mladý tým přijal?

 

Některé holky se narodily dlouho potom, co jsem začala hrát volejbal. Tým je perfektní. Holky se snaží a chtějí se učit. Vzaly mě mezi sebe. Znám některé z loňska, kdy jsem v Králově Poli trénovala. Nepřijde mi, že je mezi námi takhle šílený věkový rozdíl. I trenér je ale trošku mladší než já. S Ondrou některé věci konzultujeme, ale do tréninků jsem se pořádně ještě nedostala. Zatím bojuju sama se sebou.

 

Jak jste s trenéry domluvená?

 

Jsme domluvení do konce roku. Když tělo vydrží, naskočím i do další části sezony. Třeba na zápasy evropských pohárů se budeme teprve domlouvat.

 

Achilovky zatím drží?

 

Zatím jo. V září jsem trénovala, ale po přípravném turnaji mi selhaly nohy. Dva měsíce jsem jen rehabilitovala. Nejsem úplně v pořádku, na žádné útočné skákání to není.

 

V poslední době jsem navíc skoro netrénovala. Na liberu se cítíte dobře?

 

Přípravu jsem začala na univerzálu, ale tento post je náročný. U přihrávky mě nohy nelimitují. S liberem se člověk musí smířit v hlavě. Bojovnou náladu vám nedodá adrenalin z útočení. Dřív bych se s tím srovnávala těžko. Teď už vím, že fyzicky jsem opotřebovanější. Byla jsem zvyklá útočit, což mě bavilo. Zdraví mi to už nedovolí. Jednou to přijít muselo. ¨

 

Jaké je teď vaše civilní povolání?

 

Jsem pořád na rodičovské dovolené, kluci jsou pořád malí. Se sestrou jsme si otevřely malé sportovní studio zaměřené na power plate a lymfodrenáže. Jsem docela aktivní i mimo volejbal.  

 

(autor: Marek Těšík)