KP Brno letos vystoupalo hned dvakrát na vrchol s týmem žen, naopak mládeži se letos nevedlo tak, jak se čekalo. Byly její výsledky pro klub velkým zklamáním?

Aniž bych chtěl odpověď sáhodlouze, aby byla odpověď kompletní, musím otevřít alespoň několik dílčích kapitol. Na papíře je čtvrté, šesté a sedmé místo zklamáním. Reálně jsme měli týmy na dvě finálová utkání a boj o bronz. Samotnou kapitolou jsou ale termínovníky mládežnických soutěží. Tím, že Ostrava a Olymp vypadly ve čtvrtfinále extraligy žen, si zajistili kvalitní tréninkový čas na finálový turnaj extraligy U20. Liberecká mládež je s ženami propojena minimálně. A tyto tři týmy obsadily všechny medailové pozice ve všech kategoriích. 

Jak těžké bylo pro řadu našich hráček odehrát jak finále s mládeží, tak s ženami?

Naše hráčky po vítězném čtvrtém semifinále s Prostějovem okamžitě odjely na turnaj, ale další ráno prostě nezvládly utkání pravdy s Ostravou a do semifinále se neprobojovaly. Příprava na akci nebyla žádná. Třešničkou na dortu je pak souběh finále extraligy žen a finále extraligy U22. Když vznikala vize finále extraligy U22, měl to být svátek volejbalu, nejkvalitnější turnaj mládeže. Jenomže Bukovská, Koulisiani, Pelikánová, Kamasová, Rožnovjáková a Šmardová hrály v tu chvíli někde jinde. Mám obrovskou úctu k hráčkám, které na akci odjely s vědomím, že tam pravděpodobně příliš nezmůžou. Třeba Lucka Veselá a Kristýna Vítková se na turnaj připravovaly celý rok. Takže se medailový neúspěch může považovat buď za výjimku či nečekanou situaci nebo se dá schovat za větu – máte titul v ženách, co víc byste chtěli. 

Pravda je ale taková, že pro nás výsledky v mládeži mají velký celospolečenský význam. Vykazujeme tím naši činnost v Brně, na jižní Moravě a na sportovním gymnáziu a ohajujeme celou naši práci ve volejbalovém prostředí. Víceméně nezklamaly kadetky U18, které postoupily do semifinále – na to, jak nezkušeným týmem byly, potrápily favority a byly míč od bronzu. Právě ale určitá nezkušenost a možná i dávka neprůbojnosti chyběly k tomu aby tým na bronz dosáhl. 

Dokázala tedy sezóna přinést mládeži alespoň dílčí výsledky?

Samozřejmě, že ano! Pokud stále vnímáme Koulisiani a Bukovskou jako dorostenky, tak ve dvaceti letech vyhrály extraligu žen, Buky byla navíc na akci Volejbalista roku vyhlášena nejužitečnější hráčkou celé soutěže. Obě hrají v základní sestavě reprezentace. Vedle Moreno rostla po celý rok Pelikánová, která při zranění Válkové nedávno vedla český národní tým na nahrávce. Záda ji kryla naše odchovankyně Květka Grabovská, a každý její vstup byl na vysoké úrovni. Lenka Prchalová minulý týden vedla jako kapitánka národní tým U20 na turnaji MEVZA a společně s ní se akce zúčastnila Nela Matějková. Tým nakonec ve Slovinsku vybojoval bronz. 

Obrovským příslibem jsou pro nás výkony mladičké Nicol Novotné, kde máme jediné přání – budovat její kariéru nejen z pohledu výkonnostního růstu, ale také toho sociálního. Určitě se do budoucna může stát tváří ženského áčka. Řada hráček díky našim trenérům a trenérkám povyskočila, jmenujme například blokařku Lindu Gronichovou, kterou jsme zařadili do přípravy žen. 

Mládež KP navíc letos vyhrála cenu pro Jihomoravský mládežnický kolektiv roku. Fotka, která ocenění provázela, byla hodně výmluvná. Ukazujeme na ni, že jsme vyhráli pětkrát v řadě extraligu juniorek. Od roku 2016 do roku 2022, reálně bychom byli favorité i ve dvou covidových sezónách. Abychom zaujali porotu na jižní Moravě, museli jsme pětkrát v řadě zvítězit. Takovou hodnotu toto ocenění má v konkurenci úspěšných olympijských sportů jižní Moravy jako je atletika, střelba, cyklistika, hokej a další.

Jaká bude nejbližší budoucnost mládeže KP?

Čeká nás několik důležitých úkolů. Chceme vybudovat nové družstvo z ročníku 2007/2008, takové, které by se svojí mentalitou podobalo ročníkům 2000 až 2003. Tyto hráčky zdobila oddanost ke sportu, volejbalu, překonávání těžkých překážek a stanovování si vysokých cílů. Toto zatím u některých hráček ročníku 2004, 2005, 2006 ani 2007 úplně nevidím, jelikož zatím spíše upřednostňují svůj sociální rozvoj před tím volejbalovým. Pro většinu z nich jsou jejich sociální životy důležitější než ty volejbalové. To se dá samozřejmě respektovat, nicméně to nevede ke shodným cílům, které má náš klub nebo český volejbal. Mohly nás přesvědčit jako tým, v tuto chvíli ale mají šanci spíše jako jednotlivci. Tady jsme tedy opravdu na půli cesty a uvidíme, kam tato cesta každé hráčky dospěje. Některé hráčky se přibližují k bodu, ve kterém by měly podepsat profesionální smlouvy, důležitá tak bude jejich výkonnost. 

Nerad bych také zapomněl na nově vznikající reprezentační ročník 2009, minimálně Áďa Přibylová a Barča Lužná ukazují kvalitu a mou snahou bude je co nejdříve přiblížit extralize U18. Rádi bychom, aby společně s týmy rostli také jejich trenéři. Vzdělávali se, získávali zkušenosti a určitý nadhled, který je k práci potřeba. Důležité je, aby se také prolínali napříč družstvy, znali navzájem svou práci a problémy jednotlivých věkových kategorií. Řekl bych, že trendem doby je netrpělivost a my potřebujeme přesný opak, tedy čas na práci a růst.

Znamená to, že chystáte v trenérském týmu nějaké změny?

Myslím, že se nevyhneme bolestnému oznámení, že po sezóně skončila v klubu Ivana Zburová. Neprožila si rozhodně jednoduchou sezónu a já bych jí chtěl alespoň na dálku poděkovat za odvedenou práci, na řadě děvčat jejího týmu je vidět výrazný výkonnostní posun. Výsledkově tým vedla na nejvyšších místech a, jak jsme již řekl, finální výsledek je dílem jediného nevydařeného utkání ve skupině. Trenérské příchody jsou v tuto chvíli ještě neveřejné. 

Jaká ponaučení z uplynulé sezóny plynou?

Ponaučením je například to, že je potřeba pracovat se zdravým motivem a motivací hráček. Naopak nemotivované nemá cenu přemlouvat. Královo Pole mohlo mít v příští sezoně nejlépe přihrávající smečařku v podobě Kamasové nebo obrovsky potenciální univerzálku Rožnovjákovou. Na hraně mládežnické reprezentace se pohybovala libero Lea Gronichová, ale svou příležitost odmítla. Opravdu mám čisté svědomí v tom, co jsme pro každou z nich udělali, aby mohly být výbornými hráčkami a reprezentantkami. Kami a Marušce jsem neskonale vděčný za to, jak bojovaly pro tým žen v letošní sezóně. Pokud ale není jejich vůle hrát seniorský volejbal, musíme se zaměřit na ty hráčky, které volejbal hrát chtějí. A připravovat je na to. Užil jsem si pět týdnů přípravy se seniorským týmem, který zbyl v období reprezentace, bavila mě práce s našimi juniorkami a mám jediné přání – pracujme na vlastním motivu dnem za dnem, ono se nám to vrátí. Můj tatínek měl ve své pracovně roky cedulku s citátem: „Nechť ti, kteří nemohou nebo nechtějí, nebrání těm, kteří chtějí a mohou." Denně se k této myšlence ve své práci vracím.

Erik Nezhoda, Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal