„Chtěly bychom všem v KP moc poděkovat za to, co pro nás udělali. Děkujeme vedení, trenérům, fanouškům, a hlavně všem spoluhráčkám, které byly naší oporou a udělaly nám ze všech společných sezón nezapomenutelný zážitek. Za roky v KP jsme nesmírně vděčné a šťastné a těšíme se, že se sem třeba jednou vrátíme. KP je a vždycky bude naše zelená rodina, na kterou budeme moc rády vzpomínat. Budete nám všichni moc chybět," vzkazují obě hráčky.

Jak dlouho jste v KáPéčku působily a jak jste se do tohoto klubu dostaly?

Ela: Jak tak počítám, bylo to asi 10 let. Přihlásila mě moje maminka, která viděla, že se konají nábory přípravek a řekla si, že bych mohla zkusit volejbal.

Buky: Od svých 15 let, takže čtyři roky. Má KP kariéra začala spolu s nástupem na sportovní gymnázium v Brně. O KáPéčko jsem se začala zajímat po jednom volejbalovém soustředění v Luhačovicích. Erik Nezhoda mně tam dal KP tričko a od té doby jsem věděla, že nejlepší možnost, jak skloubit školu a volejbal, je právě Brno.

Kdy jste se seznámily a začaly spolu kamarádit?

Ela, Buky: Hrály jsme proti sobě už nějaké turnaje v mladších žákyních a pak jsme spolu byly jednou na reprezentačním srazu, ale to jsme se skoro nebavily. Naše přátelství začalo asi až se z nás staly spolužačky na Botance a spoluhráčky v juniorkách.

Máte nějakou společnou historku, na kterou rády vzpomínáte?

Ela: Je toho opravdu hodně, na co vzpomínáme, hlavně spousta smíchu, protože na tom je naše přátelství založené. Smějeme se fakt často. Můžu jmenovat spíš naši oblíbenou aktivitu, kterou je společné ježdění na jedné elektrické koloběžce po celém Brně. Rády si ji ale půjčujeme i nahoře na zastávce Červinkova a jedeme jen těch pár metrů dolů k hale. Jsme prostě líné. 

Buky: Je hodně těžké vytáhnout jen jednu historku – všechno, co spolu zažíváme, je taková jedna velká historka, ať už je to repre, škola, cestování nebo různé oslavy.

Jak překvapivé pro vás byly loňské úspěchy – vítězství v Českém poháru žen a stříbro v extralize?

Ela: Loňské úspěchy pro nás překvapivé určitě byly. Myslím si, že na začátku sezóny nikdo nečekal, že ten rok bude až tak úspěšný. Řekla bych, že se to celé začalo lámat po Vánocích, kdy nás soupeři z vrchní části tabulky najednou začali brát jako konkurenceschopný tým. Pak už jsme věřily, že na nějakou medaili bychom dosáhnout mohli. Že budou dvě, a ještě tak cenné, ale asi doufal málokdo.

Buky: Pro mě osobně to bylo velké, ale krásné překvapení. KáPéčko pracuje dlouhou dobu s mladými hráčkami, a chtělo to jen čas dokázat, že to, na čem jsme pracovaly, se vyplácí. Znaly jsme se s holkama dlouho, já sice ne tolik jako Ela, ale i ty dva nebo tři roky se počítají. Takže vítězství v ČP a následné stříbro v extralize jsme si nejenom neskutečně užily – opravdu jsme tyhle medaile vydřely a zasloužily si je.

Předčily úspěchy z loňska radost z medailí, které jste předtím sbíraly s juniorkami?

Ela: Neřekla bych, že úspěchy z žen vyloženě předčily mistrovské radosti z juniorek. I těch medailí z mládeže si moc vážíme a jsou pro nás velmi důležité. Po titulech v juniorské kategorii jsme věřily, že s touto partou nějakého takového úspěchu můžeme dosáhnout i v ženách. 

Letošní sezóna nebyla jednoduchá, který moment v ní byl pro vás nejtěžší?

Ela: Za mě to byl začátek sezony, kdy jsme se potýkaly se zraněními a nemocemi. Také jsme nebyly jako tým sehrané, protože spousta z nás se přidala později kvůli reprezentačním povinnostem. Úvod sezony se tedy nevyvedl tak, jak jsme si představovaly nebo jak se od nás očekávalo. Začaly jsme se tak potýkat i s tlakem veřejnosti, s nímž přicházely pochybnosti, jak na tom letos vlastně budeme. Nicméně nám trenéři říkali, ať jsme trpělivé a ať věříme. A to se vyplatilo. 

Buky: Pro mě to bylo asi finále se Šelmami, zejména první dvě utkání byla jak psychicky, tak fyzicky velmi náročná.

Jak vzpomínáte na letošní zápasy v evropském poháru CEV Cup?

Buky: Vzpomínám na to moc ráda, bylo to zase něco nového, co jsme si s holkama vyzkoušely. Moc jsme si užily jak to, že můžeme porovnat síly s volejbalem v zahraničí, tak i to, že jsme si prošly Atény v čase, kdy tam nejsou turisti.

Ela: Pro většinu z nás to byla první zkušenost s CEV Cupem, a když jsme sledovaly losování a dostali PAOK Soluň, všechny jsme se radovaly, že navíc budeme i cestovat. Pro mě to bylo obzvlášť speciální – vyjet zrovna do Řecka a do Soluně, kde bydlí část mé rodiny. Bylo krásné je potkat a zároveň odehrát v Řecku úplně svůj první zápas. Když jsme následně zjistily, že další kolo sehrajeme v Aténách, už jsem se jen smála a těšila. Atény jsou krásné a moc jsme si to užily. Tyto cesty, zápasy a zážitky nás zase sblížily a daly nám spoustu zkušeností a sebevědomí do dalších utkání doma, v české extralize. 

Jak byste popsaly letošní finále? Věřily jste si na Šelmy?

Buky: Bylo to finále, jak má být – na co nejvíc zápasů a setů. Chtěly jsme ho samozřejmě udělat zajímavé pro diváky. ? Na Šelmy jsme si věřily, už jenom díky naší bilanci vzájemně odehraných zápasů. Do finále jsme ale šly se zdravým respektem a pokorou, a chtěly jsme ukázat ten nejlepší volejbal, který umíme. Všechny jsme si to také chtěly užít, protože to pro některé z nás byly poslední zápasy za KP.

Ela: Letošní finále. No, neuvěřitelně náročný boj a neuvěřitelně emočně vypjaté a fyzicky náročné zápasy. Klobouk dolů před oběma týmy, že jsme se v závěru sezóny zvládly vyždímat k takovým výkonům. Abych řekla pravdu, ještě před play off jsme si na Šelmy určitě věřily, protože jsme s nimi za poslední dvě sezóny neprohrály. Ale v průběhu play off Šelmy předváděly excelentní výkony a ukázaly, že do finále patří a jsou v něm zaslouženě.

Takže já osobně jsem do finále šla určitě s velkým respektem a nevěděla jsem, co od něj čekat. Věřila jsem, že pokud budeme hrát to, co umíme, porazit je dokážeme, ale nečeká nás lehký úkol. Před posledním zápasem panovala určitě nervozita, ale samy sobě navzájem jsme se snažily dostat do hlavy, že je to stejné jako každý jiný zápas – že si ho jdeme užít a udělat maximum pro to, abychom pohár po finále držely nad hlavou my. Vím, že Zuza Kamasová už šílela z toho, že o tom pořád mluvíme, uklidňujeme se a rozebíráme to. Ale nám to proste pomáhalo.

Hrozne moc jsme chtěly a byly jsme opravdu nahecované poslední zápas vyhrát a oslavit titul doma s našimi úžasnými rodinami, kamarády a fanoušky. Prostě zakončit letošní sezonu, a já osobně i celou cestu KáPéčkem, takto vítězně doma na Vodovce. Měla jsem v hlavě to, že poté, co jsem si prošla celým KP úplně od přípravek, by bylo neuvěřitelně krásné to celé zakončit mistrovským titulem z extraligy žen. A ono se to povedlo!

Jak už jste naznačily, finálovými zápasy jste se s KáPéčkem rozloučily. Vaše cesty se ale dál nerozdělí.

Ela: Je to tak, společně míříme do francouzské extraligy. Kam přesně zatím stále nemůžeme říct, ale můžu prozradit, že to nebude daleko od moře ani od vinic. To, že jdeme s Buky spolu, je jako splněný sen. Rok zpátky jsem přišla s myšlenkou, že chci jít hrát ven a jak to vidí Buky. Obě jsme se shodly, že by bylo krásný jít první sezónu někam dohromady, protože víme z více stran, že je první rok v zahraničí opravdu těžký. Jsem šťastná, že nám to vyšlo a první rok strávím právě se svou nejlepší kamarádkou. Řekla bych, že se začínáme těšit, i když na druhou stranu nám všechno tady bude moc chybět.

Buky: Zahraničí je pro spoustu lidí splněný sen, a to platí i pro mě. Neskutečně se těším na nové zážitky a zkušenosti, které posbírám. Mám velkou radost, že jdeme s Elou spolu, takhle jsme si to přály už delší dobu a splnilo se nám to. Být v jednom klubu s nejlepší kamarádkou není tak časté.

Máte nějaké plány na léto?

Ela: Plány na léto jsou asi hodně reprezentační, moc času na nějakou delší dovolenou tam není. Ale když to vyjde, poletím asi na pár dní na Rhodos k moři. A pokud by v průběhu prázdnin bylo ještě nějaké volno, nějaký program vymyslím, ale teď je těžké něco plánovat. 

Buky: Plánů na léto není tolik, protože strávíme většinu času v nároďáku, s nímž máme za sebou první semifinále Golden European League.

Co vás s reprezentací ještě čeká?

Buky: Kromě dalšího semifinále GEL to bude mistrovství Evropy a kvalifikace na Olympiádu v Paříži, takže toho máme ještě hodně před sebou. Pro většinu holek je to taková první velká zkušenost v reprezentaci, takže jsme vesměs nový kolektiv, ale všechny jsme si sedly, což je skvělé.

Ela: Je to dost náročné, musíme si zvyknout zase na vyšší úroveň, nový systém a nové spoluhráčky. Mám ale velkou radost, že se nám daří, a postoupily jsme do semifinále. Určitě se ještě popereme o postup do finále. Jak říkala Buky, čeká nás toho pak ještě spousta. Jestli budeme na všechny akce nominované, reprezentační sezóna skončí až koncem září. 

Barbora Mertová 

Foto: Ivo Stejskal