Kde jsi s volejbalem začínal?

Hrál jsem vždycky za Volejbal Brno. Mou startovní čárou byl barevný minivolejbal a skončil jsem v juniorech. Takže mě volejbal provází celý život, řekl bych, že je to dokonce životní styl, protože sezóny bývají i s přípravou poměrně dlouhé a ani v červenci, když je volno, si nenechávám ujít venkovní či antukové turnaje a akce jako je třeba Vranov.

Kdo tě přivedl do Králova Pole?

Do KaPéčka jsem se dostal přes Dádu Digrinovou. Zprostředkovala mi příležitost pomáhat jejímu týmu, protože Erik Nezhoda v té době potřeboval někoho, kdo by se s holkama zapojil do tréninku. V Králově Poli je to teď moje druhá sezóna, když nepočítám trénování dětí na Milénové, kterému jsem se věnoval zhruba čtyři roky.

U kterých týmů v letošní sezóně působíš?

Nejvíc u družstva U-18, kde vedu většinu tréninků a připravuju holky na víkendovou extraligu kadetek a kraj U-20. S Ivou Zburovou a Romčou Pavlicovou působíme také v družstvu U-20, u něhož plním roli asistenta. Snažím se s holkama absolvovat každý trénink, abychom všichni tři měli přehled, co se ve Volejbalové akademii děje a jak se holky připravují. 

Máte po loňských úspěších s družstvy opět medailové cíle?

Teď v září se rozjely všechny tři extraligy i první liga žen, takže soutěží je letos opravdu hodně. Na hráčky to přináší tlak, aby zůstaly zdravé a ideálně bez zranění. Už jen harmonogram soutěží je náročný, tudíž nás nečeká lehká sezóna.

S kadetkami by bylo určitě fajn, kdyby cinkla medaile a tajně v ní doufám. S juniorkami jsou naše očekávání nejvyšší, takže uvidíme, jak se naše představy vyplní po konci sezóny. Musím říct, že holkám i těmto cílům ale věřím.

A jaké jsou tvoje osobní cíle?

Dokončit studium žurnalistiky a politologie na Masarykově univerzitě a získat II. trenérskou třídu. Potom budu vymýšlet, co dál v profesním životě. Jelikož netrénuji dlouho, je to teď u mě o každodenní práci a přemýšlení o tom, jak vést družstvo, jak s hráčkami správně komunikovat a jak nejlépe nastavovat plány a tréninky, tam je vždycky prostor pro zlepšení.

Co děláš ve volném čase?

Jak už jsem zmínil, rád si sám zahraju volejbal, koučování od postranní lajny je super, ale pocit být na hřišti taky není k zahození. Baví mě i v létě třeba beach a venkovní turnaje. Mezi moje další koníčky patří dobře strávený čas s kamarády a rodinou, pěkný film nebo jen tak vypadnout na procházku, když má člověk plnou hlavu. Mým snem je procestovat Balkán – vzít dodávku, udělat roadtrip a neřešit běžné věci jako ubytování nebo stravu. Vybrat si nějaká pěkná místa, jezera, památky nebo přírodu, tam zastavit, podívat se a jet zase dál. Ale víkend na Vranově taky není špatný.

Máš nějaký volejbalový vzor?

Jediný volejbalový vzor, ke kterému bych vzhlížel, nemám. Od každého si beru něco. Líbilo se mi odhodlání Evky Svobodové, která tráví už druhou sezónu v zahraničí a je to pro ni určitě vystoupení z komfortní zóny oproti působení jen tady v Česku. Zároveň musím smeknout před Dádou, Denčou, Elou a Terkou z A-týmu, že po úspěšně sezóně dokázaly naskočit do reprezentačního vlaku plného povinností a poté se bez odpočinku hned vrátily k nám do Brna rozjíždět sezónu další.

Barbora Mertová