Narozeniny slavíš zrovna na mistrovství světa, kam se český tým probojoval po 12 letech. Co pro Tebe znamená být členkou české reprezentace?

Znamená to pro mě hrozně moc. Mně to občas ještě úplně nedochází, že jsem tady, protože to je takový dětský sen – když se koukáte v televizi na mistrovství světa a říkáte si, ty jo, tam kdybych někdy byla…a já jsem tady. Takže je to úplně úžasné a moc si toho vážím.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch ve volejbale?

Určitě si dávám mezi svoje největší úspěchy právě to, že jsem se dostala s národním týmem na mistrovství světa, a že jsem sem byla vůbec nominovaná. Pak beru jako obrovský úspěch, že jsme letos vyhrály s Brnem Český pohár, a zároveň jsme byly druhé v extralize, kde jsme ve finále sice nestačily na Prostějov, ale i tak to beru jako velký úspěch ve své volejbalové kariéře.

Jaké byly Tvoje volejbalové začátky, kdo Tě k tomuto sportu přivedl? 

Začínala jsem v devíti letech v Brně. K volejbalu mě přivedli rodiče, kteří oba dva hrají basket, ale dali mě na volejbal. Mám i dva mladší bráchy a také oni hrají basket.

Tebe basketbal nelákal?

Basketbal mě nezaujal, ale taky to nebylo úplně moje rozhodnutí. Mamka mi vždycky říkala, že jsem byla docela plačka a neměla jsem úplně ráda fyzický kontakt, kterého je v basketu plno. Takže proto mě nedali na basket, ale zkusili volejbal.

Co Tě na volejbalu baví nejvíc?

Lidé kolem mě. Baví mě, že zápas nemůže vyhrát jeden člověk, je to fakt o celém týmu. Někdo musí přihrát, někdo nahrát, odsmečovat. Je tam ta velká spolupráce, pak můžeme společně slavit výhry, prožívat prohry. Takže kolektiv mě na tom baví nejvíc.

Čeho bys ve volejbalu chtěla dosáhnout?

Určitě bych si chtěla zahrát někde v zahraničí. A kdyby se nám podařilo s reprezentací znovu dostat na mistrovství světa nebo se probojovat na olympiádu, to by byl úplný sen. Ale tak proč si nedávat velké sny?

Hraješ na pozici blokařky. Dostala jsi se k tomu tak, že Tě trenér postavil a řekl – budeš blokařka, anebo jsi na této pozici chtěla sama být?

Určitě jsem se na post blokařky dostala kvůli své výšce. To bylo takové první znamení toho, že bych šla na blok, protože už jsem byla vyšší než ostatní. A asi mi to ani nějak nevadilo. Jednu dobu jsem trošku chtěla být univerzálka, ale teď jsem hrozně ráda za to, že jsem blokařka a moc mě to baví a měnit bych úplně nechtěla.

Jaké jsou na tomto postu Tvé nejsilnější stránky?

Oproti světovým blokařkám vidím, že zas tak vysoká nejsem, ale myslím si, že jsem rychlá a docela i skáču. Nicméně musím ještě zapracovat na spoustě stránek, především fyzických.

Volejbalové sny jsme už probrali, ale co Tvoje cíle mimo volejbal?

Jsem hodně rodinně založená, takže i do budoucna bych chtěla, aby moje rodina měla i nadále tak skvělé, přátelské vztahy. Také bych chtěla vystudovat, teď aktuálně obor učitelství prvního stupně na Masarykově univerzitě. Mým snem je být paní učitelka u žáčků od první do páté třídy. Už od dětství po tom toužím a pokukuju, takže když jsem se na ten obor dostala, měla jsem obrovskou radost.