Že můžu bojovat o letenky na MS jsem brala jako hezký kompliment. Teď je to tady
Daniela Digrinová prožívá svůj velký volejbalový sen. Poté, co jako kapitánka KP Brna loni svůj tým dovedla ke stříbru v extralize, naskočila rovnou do druhého volejbalového vlaku. S národním týmem se od té doby veze na vítězné vlně napříč celou Evropou, za sebou má úspěšnou kvalifikaci na evopský šampionát a před sebou akci, o které sní každý - volejbalové mistrovství světa. „Když jsem po úspěšné sezóně zaslechla, že můžu reálně bojovat o letenky na MS, brala jsem to jako takový hezký kompliment a teď je to tady," usmívá se Dáda, která je teď sice myšlenkami hlavně u MS, ale už se moc těší i na to, až bude zase zpátky doma, v KáPéčku.
S jakými pocity a očekáváním vstupuješ do nové královopolské sezóny?
Mám jenom ta největší očekávání. Přála bych si, abychom plynule navázali na minulou sezónu, i když všichni víme, že to bude obrovsky těžké, udržet si takovou pozici. Musíme myslet na to, že to nepůjde samo a může se stát, že se budeme chvíli trápit nebo se něco nepodaří, ale pokud budeme tvrdě trénovat, držet spolu a myslet na úspěch, tak se dostaví.
I v letošním roce budeš zastávat v týmu roli kapitanky - co všechno pozice lídra obnáší?
Já si budu opět moc vážit toho, pokud mi tým tuto roli svěří, a budu se v ní snažit dále zlepšovat. Je to hlavně o zodpovědnosti, a to nejenom na hřišti, ale i mimo něj. Od toho, co se děje v hale, až po to, co máme na sobě. I když nejsem typický lídr, který na hřišti přispívá body nebo řídí hru, snažím se holkám být oporou, trochu je usměrňovat a podporovat. Obrovsky důležitá je i komunikace, která probíhá mezi mnou, hráčkami a trenéry, bez toho by to nešlo.
Loni v říjnu jsi po výhře v brněnském derby řekla: "Pomalu dospíváme do dospělého extraligoveho týmu". Média a ostatní družstva vás tenkrat vnímali jako velmi mladičký tým, který ještě potřebuje sbírat zkušenosti a ne jako někoho, kdo bude v sezóně bojovat o titul. V čem tedy tkvěla síla vašeho mladého družstva?
Cítila jsem, že ta touha po úspěchu vychází z každé jedné z nás, z celého realizačního týmu, ze všech, co se o nás starali, a to naprosto přirozeně. Všichni jsme byli na jedné vlně, prostě jsme za tím šli a každým zápasem jsme si byli jistější. Navíc se tam určitě promítla dlouhodobá práce skrze celou mládež až k ženám. Jak už jsem několikrát zmiňovala, spousta z nás už spolu nějakou dobu hraje a je to znát.
Letos vás čeká i evropský pohár, což pro tebe nebude premiérový start. Jak vzpomínáš na svou účast v CEV Cupu a jakou výzvou je pro tebe evropský pohár teď?
První zápas CEV Cupu jsem odehrála v Brně proti týmu z Finska, byla to vůbec moje první zkušenost s velkým volejbalem. O rok později jsme odletěly na Santorini, ale nebyly jsme úspěšné ani tam ani doma. Věřím, že tentokrát bychom mohli jít do turnaje sebevědoměji a doufám, že dojdeme co nejdál. Navíc má spousta z nás už zkušenosti s mezinárodním volejbalem. Bude to pro nás velká výzva a zároveň dobré srovnání.
A-tým už zahájil v srpnu novou přípravu, ty ale prakticky od konce extraligy doteď trénuješ s národním týmem. Jsi s holkama z KáPéčka ve spojení?
S holkama jsem v kontaktu a vím, čím vším si prošly. Tu nejméně oblíbenou část sezóny už mají za sebou, teď přichází přátelská utkání a turnaje. Moc se těším, až budeme všechny spolu, přece jenom máme výbornou partu. Určitě si budeme opět vzájemnou oporou ve všech situacích a dokážeme spolu velké věci.
V roce 2018 o tobě Erik Nezhoda řekl, že tě do A-týmu posunula tvoje pracovitost, poctivost a cílevědomost. Mají se děvčata z mládeže KP Brna řídit právě těmito pravidly, aby se jednou mohly do Áčka dostat také?
Pokud chce být člověk úspěšným sportovcem, je potřeba se tímto řídit. Hlavně bych jim poradila, aby byly trpělivé a vydržely, protože nic není hned a dlouhodobá práce se vyplatí.
Stejně jako byla úspěšná loňská sezóna v KP teď vypadá skvěle i tvoje působení u národního týmu. Za vámi je prakticky bezchybná kvalifikace na ME, kde jsi hrála důležitou roli, a za chvíli vás čeká odlet na mistrovství světa. Tohle musel být tvůj velký sen!
Je to vážně takový sen. Moc si vážím té šance a důvěry. Jsou to pro mě obrovské zkušenosti a je to o to příjemnější, když se nám s nároďákem daří. Vzpomínám si, když jsem po úspěšné sezóně zaslechla, že můžu reálně bojovat o letenky na MS, já to brala jako takový hezký kompliment a teď je to tady.
Měla jsi v létě vůbec čas na nějakou dovolenou a jak si nejvíc odpočineš teď?
Měly jsme volno tři týdny na přelomu června a července, ve kterých jsem musela splnit všechny zkoušky. Potom jsem si užila týden doma s rodinou a momentálně si nejvíc odpočinu v posteli mezi tréninky. :-)
Jak jsi teď zmínila, kromě volejbalu ještě studuješ na vysoké škole. Jak obtížné je všechno zvládnout?
Studuji sdruženě tělesnou výchovu a sport s přírodopisem na Masarykově univerzitě. Studium mě baví, ale je to náročné. Chtěla bych hrát volejbal i studovat naplno, bohužel to do sebe občas nezapadá a je potřeba udělat nějaké kompromisy. Zatím si myslím, že to zvládám dobře, a doufám, že to tak půjde i dál.
Barbora Mertová
Foto: Ivo Stejskal
