Kde a kdy jsi s volejbalem začínala?

Řekla bych že, můj volejbalový duch se poprvé projevil už v době, kdy jsem jako malá přehazovala plyšáky přes ohrádku dětské postýlky. Moje maminka jakožto trenérka a hráčka volejbalového klubu Vsetín ve mně viděla velký potenciál, a tak se mnou začala trénovat na zahradě před domem. Když jsem pak doprovázela maminku na zápasy, zalíbila se mi představa, že bych mohla být jednou jako ona. Proto mě přihlásila do klubu Austin Vsetín.

Kromě Vsetína jsi hrála i v Uherském Hradišti, jak ses později dostala do Brna?

Když jsem se v deváté třídě rozhodovala kam na střední školu, chtěla jsem si vybrat takovou, kterou bych mohla skloubit s volejbalem. Proto jsem se přihlásila na Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka, kde mě přijali.

Začátek Tvého působení v Králově Poli bohužel poznamenala pandemie koronaviru.

Ano, dva dny před vyvrcholením první sezóny, v níž jsem působila v Brně, naši celoroční práci bohužel překazil Covid. Nemohly jsme hrát, ani trénovat. A stejně tak tomu bylo i v další sezóně.

Zato letošní sezóna pro Tebe byla velmi výjimečná, získala jsi totiž medaile ve třech extraligových kategoriích! Napadlo by tě tohle před jejím začátkem?

Tahle sezóna byla skvělá a zároveň vyčerpávající. Určitě mě nenapadlo, že bych mohla mít doma všechny tři medaile. Začalo to stříbrnou medailí z žen, hned poté jsem odjela do Liberce, kde jsme s kadetkami vybojovaly také stříbrnou medaili. Trochu mě to mrzí, protože si myslím, že jsme na zlato měly, ale medaile pro mě rozhodně nejsou všechno. A třešničkou na dortu byl finálový turnaj s juniorkami v Liberci, odkud mám zlatou medaili.

Ze které máš největší radost?

Samozřejmě úplně ze všech medailí, ale asi nejvíc ze zlata z juniorek, protože jsem tuto soutěž hrála celý rok a myslím si, že jsme si to s holkama opravdu zasloužily.

Na závěrečném turnaji kadetek jsi byla vyhlášena nejlepší smečařkou, hrála jsi vždycky na tomto postu?

Když jsem začínala s volejbalem, byla jsem na postu nahrávačky, protože jsem byla z holek nejmenší. Poté v Uherském Hradišti, kde jsem hostovala tři roky, jsem hrála na bloku a pak na smeči a to mě doteď baví nejvíc.

A-tým letos zažil snovou sezónu, která vyústila až ve finále extraligy. V něm jsi se v závěru výrazně ukázala také Ty, vzpomeneš si na svůj vůbec první extraligový zápas za A-tým?

Ano, poprvé jsem si zahrála proti Přerovu, kde jsem dostala šanci si zahrát pár míčů.

Co Ti dává působení v A-týmu a jak rozdílné to je oproti mládeži?

Určitě mi to dává příležitost se víc a víc zlepšovat. Tréninků je více, jsou náročnější a panuje na nich profesionálnější atmosféra, na kterou jsem doposud nebyla zvyklá.

Zkušenosti sbíráš také v reprezentaci.

U národního týmu jsem působila od roku 2018 do roku 2020. Zúčastnila jsem se kvalifikace na mistrovství Evropy v rumunském Ploiești a chorvatském Zadaru. Obě tyto kvalifikace byly pro nás neúspěšné, a tak jsme se ME bohužel nezúčastnily. V roce 2019 jsme ale s dívčím výběrem Lvíčat získaly bronz na mezinárodním turnaji v Pule, zahrály jsme si tam proti soupeřům z celého světa.

Užila sis po náročné sezóně nějakou dovolenou?

Hned začátkem léta jsem odletěla na Mallorcu. Teď chodím na brigádu a užívám si volných dnů s rodinou, na kterou přes sezónu nemám čas.

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal