Sezóna 2021/22 pro tebe znamenala návrat do Králova Pole po 10 letech. Jaké to bylo působit zase doma?

Zprvu jsem vůbec nevěděla, co od toho mám čekat, ale holky, i když byly o dost mladší než já, byly skvělé a vzaly mě mezi sebe dost rychle. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí tohoto týmu a rozloučit se s extraligovou kariérou právě v Brně, kde jsem začínala s vrcholovým volejbalem.

Asi málokdo by na začátku sezóny předvídal, jak úspěšná nakonec bude - na krk jste si pověsily zlato v České poháru a stříbro v extralize. Teď už tyhle úspěchy můžeš hodnotit s odstupem, co byl podle Tebe největší klíč k těmto skvělým výsledkům?

Myslím, že se v KáPéčku konečně zúročila dlouhodobá práce s mládeží v brněnské Akademii, kterou má dlouhodobě na starost Erik Nezhoda. Většina holek spolu hrála už od kadetek a je na nich vidět každý rok strašně velký posun vpřed. Pak už se tým doplnil o pár zkušenějších hráček a na úspěch bylo zaděláno. :-)

Na jaký moment v sezóně vzpomínáš nejraději?

Těch momentů bude asi víc, ale vyzdvihla bych poslední rozhodující zápas s Olomoucí o postup do finále, nevyvíjel se úplně příznivě, ale i tak jsme ho dokázaly otočit. Ve čtvrtém setu jsem se dostala na hřiště a první co mi proběhlo hlavou bylo, že jsem si zahrála poslední brněnské finále, a že si to chci zopakovat. Bylo to takove déjà vu.

Co se Ti honilo v hlavě v Olomouci ve čtvrtém semifinále, kdy jsi nastoupila v tie breaku za stavu 2:7, výrazně pomohla zvrátit nepříznivé skóre a vybojovat veledůležitý semifinálovy bod?

Popravdě, to už si úplně nepamatuju, ale odjakživa jsem strašnej vítězák, takže to nejspíš bylo to, že musíme zabrat, že to není ztracené, a že to prostě vyhrajem za každou cenu. Celou sezónu vlastně moje role byla dodávat holkám na hřišti klid a pomoc v těžkých chvílích a tento tah se trenerům v zápase povedl.

Barbora Mertová 

Foto: Ivo Stejskal