A jak sezónu Richard Wiesner hodnotí?

„Taková sezóna se hodnotí vždy dobře, po pěti letech máme opět medaile ve všech kategoriích s bonusem v podobě vítězství v Českém poháru žen a v mládeži ve velmi ceněném poháru žákyň.

V mém případě je ohlédnutí za sezónou nutné vnímat ve dvou rovinách. Jako představitel klubu, který má dlouhodobě úspěšnou tradici výchovy mládeže, byť je úspěch v týmovém sportu vždy částečně záležitostí aktuální formy, pohody a někdy i štěstí, jsem moc nepochyboval, že se nám tyto pozice podaří obhájit i v této sezóně. V minulosti jsme nastavili vysoké standardy výchovy talentovaných volejbalistek v rámci projektu Volejbalové akademie, které pomáhají nejenom k dobrému rozvoji našich hráček, ale i k výše uvedeným úspěchům.

Také žákovská složka pod vedením pana Zbura a zásluhou dalších trenérů dokázala překonat velmi obtížnou situaci, které jsme byli všichni nuceni čelit v podobě pandemie Covid-19. Hráčky ročníku narození 2007, až na jedno malé zaváhání v semifinále MČR, navíc prokázaly, že jsou nejlepšími v celé republice. Jsem rád, že tyto úspěchy nejenom povzbuzují a přináší odhodlání všech pro pokračování v naší vytyčené cestě, ale jsou i vnímány okolím, které oceňuje naši kvalitní práci a láká další talentované hráčky, aby se připojily do našeho výchovného systému.

U A-týmu se před sezónou situace jevila přece jenom odlišně. Opírali jsme se o slibně rozběhnutý projekt #RoadToMedal2023, kdy sezóna 2020/21 ještě nepřinesla ovoce v podobě viditelných úspěchů, ale vše již napovídalo, že jádro týmu, které spolu hrálo dva roky, je připraveno pokusit se o naplnění jednoho z cílů projektu - zisk extraligové medaile. Bohužel tyto plány byly hned zpočátku zkomplikovány odchodem, z osobních důvodů, hlavního trenéra Matúše Kalného odpovědného za projekt. Nastoupit do rozjetého vlaku nebývá nikdy snadné, proto jsem rád, že po několika pokusech najít správného člověka pro vedení týmu, souhlasili moji kolegové Erik Nezhoda a Luděk Grabovský s úmyslem pokusit se se mnou o netradiční náhradu funkce hlavního trenéra a rozdělit ji do odpovědnosti tří osob.

Musím přiznat, že v jiném složení bych do takto smělého a náročného plánu nešel. Oba velmi dobře znám z předchozí spoluprací a velmi mne těší, že jsem se v odhadu nemýlil. Proti nám nestála pouze nekonvenčnost celého záměru, který musely především přijmout samotné hráčky, náročnost vzájemné komunikace s potřebným respektem k názoru těch ostatních, ale také nutnost velké pokory, protože nikdo z nás v takové roli u extraligového týmu ještě nepůsobil a velké naše zkušenosti z mládežnického volejbalu mohou být někdy i kontraproduktivní.

Pevným bodem, o který jsme se mohli opřít, ale naštěstí byla důvěra a velká motivace hráček k úspěšné sezóně. Společnými silami, s ostatními členy realizačního týmu, se nám podařilo utvořit semknutý tým, který dokázal překonat většinu překážek a nesnází, jež nám sezóna připravila. Až ten poslední, nejtěžší, se překonat sice nepovedlo, to ale nic nemění na neskutečných dojmech z této úžasné sezóny. Výhodou dlouhodobých projektů je, že dílčí neúspěch se dá využít pro lepší připravenost v další cestě. S využitím zkušeností z této sezóny bude naše kvalita této připravenosti zase o něco dále. A cíle jsou neméně smělé, obhajoba pozic, kterých se nám podařilo dosáhnout nyní a snad i něco více. Oproti uplynulé sezóně, která byla „velkou jízdou“, ve velké míře sycená euforií a bezprostředností, bude o hodně těžší čelit osobním očekáváním i očekávání veřejnosti, lepší připravenosti soupeřů a náročnému programu obohacenému o účast v evropských pohárech. Vzhledem k dosavadnímu průběhu ale já osobně nemám o úsilí zvládnout příští sezónu žádné pochybnosti.

Samostatnou kapitolou jsou lidé, kteří nám na naší cestě vytvořili nádherné a nesmírně povzbuzující prostředí, jenž napomohlo k překonání nejtěžších okamžiků. Kluci z fanklubu, trpělivě čekající dlouhou dobu na takový úspěch, rodiče hráček a další, postupně se přidávající fanoušci, neváhali vytvořit, i při venkovních utkáních, úžasnou "domácí atmosféru". Nedá se zapomenout na chvíle po úspěšných utkáních, triumfu v Českém poháru, ale i na oslavu „jen“ stříbrné medaile po posledním utkání v Prostějově. Pak člověk nemusí přemítat o tom, zda má jeho práce smysl.

Proto patří VELKÉ PODĚKOVÁNÍ VŠEM, kteří se na této nádherné sezóně podíleli. Věřím, že už se jistě všichni nemůžeme dočkat té další." 

Richard Wiesner, Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal