Jak rychle sis na začátku sezóny zvykla na nové prostředí a nový klub?

Cassie: „Nikdy není lehké opustit domov a zvyknout si na nové prostředí, ale díky tomu, že už je to moje třetí sezóna venku, bylo to v pohodě. Brno bylo jedním z mých nejoblíbenějších míst kde jsem doposud žila a hrála, dokonce i přesto, že byla sezóna hodně ovlivněná Covidem-19. Je jen škoda, že jsem to tady kvůli restrikcím nemohla víc prozkoumat."

Elvita: „Na Brno jsem si zvykla rychle a cítila jsem se tu dobře. Všechno, co jsem potřebovala, bylo blízko - obchody, autobusová zastávka, pěšky jsem navíc byla za 15 minut v centru. Vždycky jsem chtěla hrát v zahraničí, ale nikdy by mě nenapadlo, jak těžké bude opustit přátele, vztahy a rodinu, naštěstí je dnes hodně způsobů, jak být se svými blízkými v kontaktu i takhle na dálku."

Kelsi: „Česká republika pro mě byla úplně novou zkušeností. Bylo to totiž úplně poprvé, co jsem se vůbec dostala do zahraničí, předtím jsem celou dobu žila jen v rodném Birginhamu v Alabamě. Takže to byl velký zážitek - najednou bydlet v úplně novém městě a poznat nové lidi. S tím samozřejmě souviselo i to, že jsem musela opustit rodinu a své přátele, což vůbec nebylo jednoduché. Naštěstí mi to tady všichni usnadnili - trenér i spoluhráčky, všichni mě tu přivítali opravdu s otevřenou náručí. Za každý den, co jsem tu mohla strávit, jsem velmi vděčná. 

Mezi zdejším volejbalovým prostředím jsou určitě oproti tomu, na které jsi byla zvyklá, velké rozdíly?

Cassie: „V české lize se hraje podle mezinárodních pravidel zatímco v USA máme pravidla svoje. Díky tomu, že už to ale byla moje třetí sezóna v zahraničí, mi to nedělalo problémy. Co ale bylo pro mě hodně nové byly balóny Galla. Na ně jsem si musela zvykat, protože se s nimi hraje jinak než s míči Mikasa nebo Molten, které jsem používala předtím." 

Elvita: „Porovnávat úroveň české a lotyšské ligy, je jako den a noc. Ať už se týká organizace či volejbalové úrovně, v Česku je všechno mnohem výš než u nás doma. V Lotyšsku je volejbal v podstatě koníček, v České republice jde o skutečnou profesi."

Kelsi: „Největší rozdíl byl v délce sezóny a cestování. V USA trvá hlavní sezóna jenom od srpna do prosince, tady je mnohem delší. Doma jsme cestovaly po celé Americe, takže jsme létaly do různých států a tam jsme zůstávaly několik dní. Tady je to úplně jinak - jedete na zápas, ten odehrajete a pak se vrátíte během jednoho dne zase zpátky."

Jakou největší zkušenost si z letošní sezóny odnášíš?

Cassie: „To, že jsme se vše učily dohromady jako jeden tým. A protože naše družstvo bylo hodně mladé, tak byl vlastně obrovskou zkušeností každý zápas nebo i trénink. A během roku byl patrný veliký posun, což pro mě bylo tím největším přínosem."

Elvita: „V první řadě to bylo množství tréninků. V Lotyšsku jsme jich měli 4-5 týdně, tady 9-10. Velkou zkušeností pro mě byl profesionální přístup trenérů k hráčům. A samozřejmě také možnost střetnout se s velmi kvalitními týmy a hráči."

Kelsi: „Celý můj pobyt tady byla jedna velká výzva. Nová země, nový tým a také COVID, který bohužel působil komplikace. Navzdory tomu jsem tu profesně hrozně moc vyrostla a za to mohu jen a jen děkovat všem lidem, se kterými jsem se tu potkala. Užila jsem si volejbal a snažila jsem se poznat i Brno."

Oblíbila sis během roku nějaké české jídlo?

Cassie: „Moc mi chutnaly bramborové knedlíky plněné uzeným masem. A také svíčková s knedlíky a brusinkami."

Elvita: „Jídlo je tu podobné jako v Lotyšsku, takže nějaké úplně nové oblíbené jídlo nemám."

Kelsi: „Plněné bramborové knedlíky."

Naučila ses tu nějaká česká slova?

Cassie: „Moje čeština je bohužel velmi skromná, takže rozumím jenom málo věcem. Umím říct dobré ráno, dorbý den a děkuji. Pak rozumím nějakým číslům a pár volejbalovým frázím."  

Elvita: „Naučila jsem se toho hodně, takže teď na konci sezóny už rozumím téměř všemu. Slovíčka jsou podobná ruštině."

Kelsi: „Česky jsem se naučila zdravit - dobrý den, ahoj, dobré ráno, nazdar a čau. Pak také slova prosím a děkuji. A je mi jasné slovo "holky", protože jsem to slyšela pořád na tréníncích."

Jaká byla atmosféra v týmu, jak budeš na holky vzpomínat?

Cassie: „Atmosféra byla úžasná. Holky byly vstřícné a přijaly nás moc hezky. Hodně jsem se od celého týmu naučila, takže jsem moc ráda, že jsem mohla být jeho součástí. Holky mají obrovský talent, který může je i celý klub posunout hodně vysoko."

Elvita: „Je to přesně tak, dobrá atmosféra panovala na hřišti i mimo něj a děvčata nám byla ve všem nápomocná. Bude mi po všech hodně smutno a doufám, že zůstaneme v kontaktu.

Kelsi: „Byly jsme opravdu jedna velká rodina a po holkách se mi bude moc stýskat. Strávily jsme spolu spoustu času a vždycky se ke mně chovaly mile. Moc ráda jsem poznala všechny a holky mě hodně naučily. Navíc, v těžších chvilkách, dokázaly vždycky vykouzlit úsměv na mé tváři."

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal