Co všechno jste v sezóně 2020/21 absolvovaly?

Hanka: „S letní přípravou jsme začaly poslední týden v červenci a v prvních týdnech jsme se zaměřovaly hlavně na kondici a herní činnosti jednotlivce. Postupně jsme přecházely do šestek a v druhé polovině srpna jsme odehrály první přátelská utkání. Tuhle fázi přípravy jsme zakončily v Bystřici nad Pernštejnem. Sezóna měla začít zápasem se Šternberkem, který se ale kvůli Covidu v jejich týmu přesunul, a tak jsem začaly hrát později. Bohužel záhy byla sezóna kvůli pandemii koronoviru na dva měsíce úplně přerušena a my jsme mohly pokračovat znovu až v prosinci. Naštěstí nás už pak žádné další STOP nepřišlo, a tak jsem na rozdíl od loňského roku dohrály sezónu celou.“

Váš tým byl úplně nejmladším v celé extralize, přišlo do něj i několik zahraničních posil. Jak jste si dohromady sedly?

Hanka: „Už minulý rok byl tým dost mladý a letos omládl ještě víc. Většina holek spolu hraje už od žákyň anebo jsme se znaly z reprezentací, a tak asi i proto, že se známe tak dlouho, jsme vytvořily skvělou partu. Cizinky do ní bez problému zapadly.“

Byla pro Tebe úloha kapitánky těžká?

Hanka: „V roli kapitánky už jsem byla dřív, takže to pro mě nebyla úplně změna. Nevnímala jsem například větší tlak nebo tak něco. Nejtěžší pro mě asi bylo dávat pozápasové rozhovory. ? Osobně to letos pro mě byla skvělá sezóna. Jsem moc ráda, že jsem často nastupovala v základní sestavě, a že se mi dařilo."

I když v závěru sezóny nedopadlo čtvrtfinále, celý tým se oproti loňsku výrazně posunul, jaké byly největší rozdíly ve srovnání s minulou sezónou?

Dáda: „Pomalu dospíváme a každý rok je znát. Jsme na tom lépe silově a hlavně psychicky. Podařilo se nám porazit soupeře, které jsme měly a zahrály jsme hezké a bojovné zápasy s vrchem tabulky. Během sezóny jsme neměly nějaký větší výpadek, až na pohárové zápasy s Olympem. Zvládly jsme otočit sety, které jsme prohrávaly a dotáhnout i těžké koncovky.

Myslím, že naše přihrávka byla stabilnější, ale tak nějak jsme se v průběhu sezóny trápily v útoku a na servisu, někdy víc někdy míň. Je taky znát, že blokařky jsou si mnohem jistější v kombinacích s nahrávačkami.

Oproti minulému roku bylo zásadní, že s námi vydržela Karin, která se minulou sezónu zranila, a to pro nás byla velká ztráta. S holkama jsme fungovaly jako dobrý kolektiv a snažily jsme se na hřišti více komunikovat, ale na tom budeme muset ještě pracovat.“

Do A-týmu přišla řada juniorek, které měly možnost změřit síly s nejlepšími českými týmy a během sezóny sbíraly cenné zkušenosti. Sezóna z pohledu juniorky a hráčky žen je určitě rozdílná.

Ela: „Ano, skok z juniorek do extraligy žen je určitě obrovský. Volejbal je mnohem rychlejší a nelze to s juniorským volejbalem vlastně vůbec srovnávat. Já už jsem naštěstí měla zkušenosti z první ligy žen a reprezentačních zápasů U19. Byl po nás samozřejmě požadován profesionálnější přístup, oproti mládežnické kategorii jsme trénovaly víc v šestkách herní systém a sehrávaly jsme se jako tým. Přibylo také víc video rozborů, jak našeho týmu, tak soupeřů.

Velmi si vážím toho, že jsem si proti nejlepším týmům mohla zahrát. Získala jsem spoustu zkušeností a viděla jsem, kam dál se chci posunout."

Minulý týden vás ve čtvrtfinále zastavila Olomouc, jak zpětně play off i sezónu hodnotíte?

Hanka: „Čtvrtfinále bylo těžké, pro spoustu z nás to bylo vůbec první play off v extralize a Olomouc hrála opravdu skvěle. My jsme tím ale získaly cenné zkušenosti do dalších sezón. Byl znát opravdu velký posun oproti minulé sezóně, takže pevně věřím, že příští rok budeme bojovat o medaile.“

Ela: „Také sezónu hodnotím pozitivně. Udělaly jsme na sobě každá spoustu práce a dopředu jsme se posunuly nejenom individuálně, ale i týmově. Převedly jsme spoustu kvalitních a bojových výkonů. Ještě bychom měly zapracovat na tom, aby naše výkony občas nebyly jako na houpačce.“

Jaký byl nejemotivnější, nejšťastnější a nejsmutnější moment sezóny 2020/21?

Denisa: „Řekla bych, že nejemotivnější zápas byl náš domácí s Olomoucí v základní části, kdy jsme dokázaly otočit čtvrtý set a dotáhnout utkání až do tiebreaku. Ráda na tento zápas budu vzpomínat.

Nejsmutnější moment byl pro nás určitě ve chvíli, kdyy se Kačka Kuníková zranila hned v úvodu zápasu v Liberci. Doufám, že se brzo uzdraví a bude s námi zpátky zase na hřišti.

A nejšťastnější byly asi všechny naše vyhrané zápasy. Ale také to, že i v této nepříjemné situaci jsme mohly nejenom trénovat, ale hlavně hrát.“

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal