Jako hlavní statistik žen působíš v KáPéčku třetím rokem, jak se taková profese vyvíjí, kam ses posunul?

Z pohledu profese statistika se každý vyvíjí tak rychle, kolik tomu chce obětovat času se zlepšovat. Já si osobně pamatuji, jak jsem začínal – první zápas mi zpětně z videa trval zapsat asi 5 hodin. Ale když člověk pochopí souvislosti a také je šikovný na psaní všemi deseti, tak je rozvoj rychlejší. Řekl bych, že každé družstvo, které chce něčeho dosáhnout, potřebuje člověka, který statistiku ovládá, a to nejen na bázi zapisování údajů během zápasu, ale také i po analytické stránce soupeře. A jelikož tato práce zabere mnohdy dost času, tak na to musí být vyčleněn jeden, klidně i dva lidé, kteří se o tohle starají.

Co tedy přesně Tvoje práce obnáší? Jak bys ji popsal laikovi?

Jsou to hodiny strávené za počítačem a koukáním na videa naše či soupeřů. Na starost mám v klubu jednak přípravu před utkáním, kdy holkám vystříhávám a posílám videa hráček soupeře, jejich distribuci a vlastně vše, co by se dalo využít k tomu, abychom na soupeře byli dobře připraveni po taktické stránce.

Dále také po odehraném utkání analyzuji náš zápas a s trenérem se bavíme o tom, co byla buď hlavní zbraň, která nám pomohla soupeře porazit, nebo naopak řešíme chyby, které jsme udělali, a zápas třeba díky nim prohráli. Co se týká práce během utkání, vše zaznamenávám pomoci různých kódů, jichž je nespočetné množství na každou situaci, která se na hřišti děje. Specializovaný program na volejbalovou statistiku je pak zpracuje a rovnou odesílá Matúšovi a Erikovi na lavičku spolu se zpožděným videem, díky kterému mohou vyhodnotit, kde se třeba stala chyba v naší obraně, proč vlastně soupeř uhrál bod apod.

Takže to rozhodně není činnost jenom na ten den, kdy se hraje utkání.

Přesně tak. Během pondělí začínám analyzovat soupeře, na kterého se chystáme a posílám hráčkám a realizačnímu týmu všechny potřebné materiály, v úterý se vracíme k poslednímu utkání a bavíme se o tom, čeho se příště vyvarovat. Ve středu s Matúšem dotahujeme, které informace předáme holkám na videoporadě a dále vytvářím podklady, v nichž hráčky dostanou informaci ke každé hráčce soupeře zvlášť. Ty obsahují např. to, jak budeme který útok bránit na síti nebo v poli, co nejčastěji soupeř hraje v jednotlivých rotacích a mnoho dalších informací.

Se statistikou jsi začal díky Aleši Novákovi.

S Aldou jsem spolupracoval u dvou nároďáků a u ročníku 98 mi jednou řekl, že by chtěl, abych se statistiku naučil. Dostal jsem noťas, ve kterém byl program na statistiku, video ze zápasu a telefon na Zdendu Sklenáře se slovy: „Je připraven ti to vysvětlit a na vše se ho ptej.“ A tak vznikl první odskautovaný zápas, který trval asi 1,5 hodiny a já ho psal hodin pět.

Ale díky tomu, že jsem pak měl možnost psát, psát a psát, jsem začal zjišťovat, že to úplně taková nukleární fyzika nebude :-) A jsem dneska za to rád, že mě k tomu dokopal. Já jsem mu sice z toho časem utekl, protože jsem chtěl raději trénovat, ale stejně jsem se k tomu před pěti lety vrátil, a tak nějak statistiku dělám dodnes.

Od koho ses ve statistice naučil nejvíc?

Jelikož KáPéčko si zakládá hodně na práci s multimédii a statistikou, tak v klubu působilo mnoho velice dobrých statistiků, od kterých jsem se mohl hodně naučit a dodnes si s některými volám, když potřebuji poradit. Jsou to například Zdeněk Sklenář (asistent Karlovarska a už dlouholetý statistik RD mužů), Peťa Žilková (statistička několika mládežnických nároďáků, v současnosti pracuje na tomto postu i u Lvů Praha) nebo taky Dan Merta (statistik RD 2000). Všichni tito tři lidé jsou také svazovými statistiky.

Loni v září jsi dělal pro CEV statistiku na Mistrovství Evropy, které se hrálo v Brně a v Kuřimi. Je to největší meta, které se dá dosáhnout?

Bylo pro mě ctí, že mi Zdenda Sklenář, který je hlavním statistikem na Svazu, dal důvěru se tohoto ME zúčastnit a zažít jeho atmosféru zblízka. Já si myslím, že to úplně není ta nejvyšší meta. Ta je mnohem výš, tou je třeba statistik reprezentačního družstva či statistik nějakého předního klubu v Polsku či Itálii. Ta je vlastně kolébkou a zakladatelem programu DataVolley, ve kterém se statistika dělá.

Ty jsi ale v současné době také trenér, jak je to s Tvým trénováním, cíli či přáními v letošní sezóně?

Mým největším přáním je, aby se už vše dostalo do normálu, a abychom se mohli začít plně připravovat na alespoň zkrácenou sezónu, která se doufám, ještě rozběhne. Byla by škoda a velká ztráta, kdyby nejenom hráčky družstva U17, které trénuji, ale také hráčky družstva U19, nemohly prodat své kvality.

Pro trenéra je bezesporu velkým přínosem být zároveň i statistikem. Díváš se na profesi trenéra jinak od té doby, co děláš i statistika?

Já se osobně snažím, být trenérem, když trénuji, a když „statistikuji“ – být statistikem. Nevím proč, ale statistici, alespoň které více znám, jsou strašně kritičtí a přísní. A bohužel (nebo možná bohudík) za stolkem jsem stejný, a tak se snažím nebýt takový i v tréninku. Ale jinak to, že ovládám statistiku, mi velice pomáhá hlavně při analýze našich hráček a ty mnohem lépe reagují na pokyny, když je vidí, než když je jen slyší.

Jak se za poslední rok celkově změnila Tvoje práce, s ohledem na koronavirus a restrikce s tím související?

Práce je spíš více než méně, jednak se častěji točím kolem A týmu žen a práce s dorostem je daleko časově náročnější a složitější, než kdyby bylo vše při normálu.

Čím se dá mládež v současné nelehké situaci motivovat, co na ně platí?

Zkusil jsem se na ně usmát a pracují, myslím, velice dobře, tak možná tohle stačí :-D Ale spíš jsou rády, že můžou alespoň něco dělat. A jelikož vidí, že se o ně snažíme starat a dopřávat jim co nejvíce možností na sobě pracovat, je to pro ně dostatečná motivace.

Základní část extraligy se blíží ke konci, jak hodnotíš dosavadní působení A-týmu, v čem je u něj posun oproti loňsku?

V základní části jsme odehráli mnoho kvalitních utkání, ve kterých jsme ukázali naši mladistvou drzost a také zápal, což některé soupeře či zkušenější hráčky mnohdy zaskočilo. Výkony jsou bohužel ale stále jak na houpačce, přesto věřím, že do play off dokážeme vše vyladit tak, abychom soupeře z pódiových umístění nejenom potrápili, ale abychom je klidně i porazili, protože potenciál tohoto mladého družstva je obrovský, a když tohle družstvo bude tahat za jeden provaz, tak může dokázat neskutečné věci. Nutno podotknout, že všechny naše mladé hráčky působí také v nároďáku, ať už v současné reprezentaci žen nebo v národním družstvu U23. Případně se jedná o hráčky, které reprezentovaly Českou republiku v mládežnických kategoriích, a v U23 či ženách se jistě ukážou.

A v čem vidím posun? Ten je podle mě hlavně v tom, že jsou to hráčky, které se znají již několik let a také tak dlouho spolu i hrají, a hlavně mají za sebou tři juniorské tituly (bohužel loni kvůli předčasnému ukončení soutěží nemohly přidat čtvrtý titul, který by určitě získaly). Díky tomu všemu tvoří velice dobrý celek.

Jaké si v současné době klade realizační tým KP Brna s A-týmem cíle?

Od začátku sezóny je cíl jasný – umístit se tak, abychom v příští sezóně mohli hrát Evropské poháry.  A jelikož asi půjdeme do play off z 6. místa, tak je cílem postup minimálně do semifinále :-)

Barbora Mertová