S volejbalem jsi začínala v Břeclavi, jak jsi se k němu dostala? 

Jsem původem z Valtic a k volejbalu mě dostal můj taťka, který mě od malička vedl ke sportu, sám volejbal hraje, takže jsem k tomu měla hodně blízko. Na období v Břeclavi vzpomínám opravdu moc ráda, strávila jsem tam krásné časy.

Kdo Tě tam nejvíc ovlivnil? 

V Břeclavi mě určitě nejvíce ovlivnila trenérka Fabikovičová a taky Martin Wozar, jak po herní stránce, tak i psychické.

Kdy jsi poprvé dostala nabídku trénovat v KP a od koho?

První nabídku do Brna jsem dostala od trenéra Erika Nezhody na soustředění v Luhačovicích. To mi bylo kolem 13 let, byla jsem hodně mladá a o volejbale jsem ještě vůbec nepřemýšlela. Tenkrát jsem byla spíš fotbalistka než volejbalistka. Ale o dva roky později jsem dostala nabídku na studium a hraní v Brně, a tak moje rozhodnutí padlo právě jsem. V současné době tu studuji na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka.

V KP jsi začala trénovat pod Martinem Štětkou a hned z toho byla sezóna zakončená stříbrem v kadetkách.

Má první sezóna byla moc fajn, ze začátku spíš taková hodně nervózní, ale později to bylo lepší. A ano, vyhrály jsme druhé místo v kadetkách. Pan trenér Štětka mě určitě naučil tomu, jak být více a lépe soustředěná, a ne moc splašená. ?

Martin mi kdysi říkal, že jsi hned na začátku této sezóny nešťastně zakopla a byl z toho delší herní výpadek. Byl to Tvůj úplně první tréninkový den v KP?

Ano byl, hned na testování jsem špatně došlápla při testu na rychlost, bohužel ani nevím, jak se to stalo. A pak opravdu následoval dlouhý výpadek.

Kromě stříbra v kadetkách jsi v jedné sezóně vybojovala i zlato v juniorkách. Napadlo by tě, že Tvůj přestup do Brna bude tolik úspěšný? A co na tyhle úspěchy říkali doma? 

Vždycky jsem si moc přála vyhrát zlatou medaili, ale určitě jsem hned nepřemýšlela o juniorské extralize, takže jsem z tohoto úspěchu byla nadšená. Doma měli také velkou radost, rodina mě vždy podporuje a moc mi fandí, a za to jsem jim moc vděčná.

Momentálně působíš v A-týmu, takže jsi se propracovala až na úplnou špici KP. Co to pro tebe znamená? 

Znamená to pro mě opravdu hodně, protože nepatřím zrovna mezi ty nejstarší. Moc si vážím téhle šance, kterou jsem dostala.

Pamatuješ si na svůj úplně první zápas za Áčko? Kolik ti bylo let?

Ano pamatuji, byl to zápas se Šternberkem minulý rok. Bylo mi 16 let.

Hrála jsi vždycky na postu smečařky?

Ne, naopak, vždycky jsem hrála na postu blokařky a až tady v Brně mě pasovali na pozici smečařky. Ale na finálovém turnaji juniorek v Liberci jsem si zahrála i účko.

Zkušenosti začínáš sbírat také z reprezentace, letos jsi byla i součástí přípravy s národním týmem žen.

Zkušenosti postupně získávám. Můj první velký a bohužel zatím i poslední zápas jsem hrála minulý rok o Vánocích na turnaji MEVZA. S holkama jsme pak měly hrát kvalifikaci na mistrovství Evropy, ta se ale z důvodu Covidu bohužel neuskutečnila.

Minulou sobotu jste po dlouhé době sehrály zápas proti Prostějovu, který jste už podruhé v této sezóně dokázaly porazit. Ty jsi ale určitě měla i radost ze svého výkonu, připsala sis na svoje konto hned 18 bodů a byla jsi nominovaná do ideální sestavy tohoto týdne.

Ano, radost byla veliká. Nominace do sestavy mě potěšila opravdu moc a radost ze svého výkonu mám taky, ale ještě mám teda hodně na čem pracovat.

Tento týden máte znovu herní pauzu, jak probíhají tréninky?

Tréninky probíhají ve vysoké intenzitě, sice máme hodně času do dalších zápasů, ale každý den se poctivě připravujeme na všechny soupeře, kteří nás čekají. 

Jak vnímáš složení letošního A-týmu a jaké si myslíš, že má v extralize šance?

Tento rok jsme sice mladší než loni, a to jak věkově, tak i ve zkušenostech, ale myslím si, že jsme skvěle sehrané a v týmu panuje pohodová atmoška. Tak doufám, že naše šance můžou být velké.

Co by sis přála od Ježíška?

Asi jako každý rok bych si přála nějaké oblečení, třeba ponožky, těch není nikdy dost. ? A samozřejmě sejít se společně s celou rodinou.

Barbora Mertová

Foto: Ondřej Driml