Jak jste se dostal zrovna do KP Brna?

Už několik měsíců před svým příchodem do tohoto klubu jsme o tom disktuovali s Matúšem Kalným, s nímž mě seznámil další trenér volejbalu působící dlouhodobě v zahraničí - Juraj Mišík. Dlouho se znám i s otcem Matúše - Petrem Kalným, který je špičkovým volejbalovým odborníkem. S ním jsem navíc studoval na FTVŠ v Bratislavě.

Než jste se stal kondičním trenérem, působil jste dlouho sám jako vrcholový sportovec. Vaší velmi úspěšnou parketou byl skok do výšky?

Ano, jako skokan do výšky jsem v kategoricích dorostu a juniorů vyhrál čtyřikrát Mistrovství Československa a mezi dospělými jsem byl třikrát bronzový. Na Mistrovství Evropy juniorů jsem pak skončil čtvrtý a skočil jsem si zde svůj osobák - 218 cm. Skákat jsem začal ve 13 a skončil ve 27 letech kvůli dlouhodobým problémům s kolenem. 

Kam se Vaše cesta ubírala dál?

Do roku 1994 jsem pracoval výlučně jako atletický trenér a v roce 1996 mě oslovil trenér profesionálního ženského basketbalového týmu Košic s požadavkem na dlouhodobější spolupráci. Tenkrát si kondiční tréninky vedli hlavní trenéři sami, takže mít kondičního specialistu z atletického odvětví byla na Slovensku spíš výjimka. Postupně jsem se začal víc a víc specializovat právě na tuhle činnost a trenéři různých sportů začali chápat, že kondiční připrava hraje, hlavně v přípravném období, velikou roli, a že kromě zlepšeného výkonu je to významná součást prevence proti zraněním.

Kde všude jste jako kondiční trenér působil?

Měl jsem možnost pracovat v jižní Kalifornii, s tenisty v San Diegu a v Los Angeles a poté s fotbalisty v texaském Dallasu. Následně jsem se přesunul k basketbalu nejprve do Polska - do Krakowa a odsud do Maďarska. Doma na Slovensku jsem pracoval také převážně s basketem, mám za sebou 12 sezón s týmem Good Angels Košice. Jako kondiční trenér jsem tam ale působil i u tenistů, házenkářů, hokejistů, fotbalistů, mladých volejbalistek, krasobruslařů, karatistů, florbalistů, motokrosových závodníků, fitnesáků a v neposlední řadě i u atletů - tam jsem se specializoval na skokany a desetiboj. V České republice je to v KáPéčku moje premiéra.

Má volejbal stran kondiční přípravy nějaká specifika oproti ostatním sportům?

Volejbal je sport, ve kterém se kladou požadavky na odraz, okamžitou reakci na letící míč a vývoj situace na hřišti, na akceleraci na krátkou vzdálenost, na změny směru pohybu ve velmi krátkém časovém intervalu a na přesnost vykonání pohybu. Tohle všechno klade kromě psychiky obrovskou zátěž na pohybový aparát hráček a vyvolává stres. Proto se na to snažíme volejbalistky v trénincích co nejlépe připravit. Já sám se nejčastěji setkávám s problémy v křížové oblasti a se zraněními kolen. Učíme se proto správnou techniku převedení pohybu při běhu, při skákání a po dopadu po výskoku, abychom těmto zraněním společně předcházeli a zároveň zabránili přetěžování jednotlivých svalových skupin, úponů a šlach. 

Je jasné, že do KP přichází i hráčky, které neprošly celým věkovým systémem přípravek, takže některé z nich si nějaké zdravotní problémy a pohybové návyky přinesly s sebou. Těm je potřeba se věnovat nejvíce. Na prvním místě by ale u všech měla vždy být prevence. 

Jak probíhá současná kondiční příprava A-týmu?

Letní připravu jsme zahájili už na konci července. Momentálně se zaměřujeme na rozvoj vytrvalosti, síly, odrazové síly a rychlostní vytrvalosti. V září a po startu extraligy budeme v této silové přípravě pokračovat i dál. Budeme se soustředit na rozvoj a udržení rychlosti a koordinace a na dynamiku a neopomeneme také kompenzační a stabilizační cvičení.

Pocházíte, jak už bylo řečeno, z Košic. Nestýská se Vám po svém rodném městě?

Dostanu se tam přibližně jednou za měsíc. Na odloučení od rodiny jsem si zvykl, naučila mě to moje profese, v níž se musíte smířit s pracovními víkendy i velkými vzádlenostmi. Moje manželka učí v Košicích na jazykovém gymnáziu, ale alespoň syna mám teď blíž. Martin totiž studoval od roku 2006 v Brně a v současné době zde i pracuje a se svou rodinou žije v nedaleké Nosislavi. 

Barbora Mertová