Jednou z nových opor našeho Áčka je teprve sedmnáctiletá Daniela Digrinová, pro kterou brněnský klub není žádnou neznámou, prošla si tu postupně všemi mládežnickými kategoriemi. Její talent nezůstal bez povšimnutí, už loni si totiž v několika zápasech vyzkoušela naostro i ženskou extraligu. A osvědčila se, což vedlo Tomáše Samselyho k definitvnímu rozhodnutí o tom, kdo bude v jeho týmu v nové sezóně zastávat post libera. „Jsem trošku nervózní, protože je to pro mě úplně něco jiného. Cítím zodpovědnost, ale zároveň se těším na nové zkušenosti a doufám, že nikoho nezklamu a zvládnu to nejlíp, jak to půjde," těší se na novou příložitost Dáda.

Od kdy volejbal hraješ a proč sis vybrala zrovna tento sport?

K volejbalu mě přivedla v šesti letech moje maminka.

Hraješ odkjakživa na postu libera?

Začínala jsem jako univerzálka a první rok v Brně jsem hrála na smeči. Tenkrát jsme s týmem vybojovaly mistrovský titul ve starších žákyních. Od té doby už hraju jenom na liberu.

Jaké úspěchy máš doposud na svém kontě? Loni jsi navíc byla na finálovém turnaji kadetek i juniorek vyhlášena nejlepší přihrávačkou.

K mým úspěchům z extraligy patří 2. a 3. místo z extraligy kadetek, nejvíc si ale vážím zlata z extraligy juniorek. A také individuálních ocenění ze všech tří turnajů. Tahle ocenění mi ukazují, že jsem na správné cestě, ale samozřejmě na sobě ještě musím stále pracovat. Nejvíc pro mě znamená ocenění nejlepší přihravačky na juniorském finále.

Hraješ také pravidelně v reprezentaci?

Ano, už od 13 let.  Byla jsem na všech reprezentačních akcích (3x MEVZA, 2x OHT, 2x kvalifikace na ME). Moc ráda vzpomínám na vítězství na OHT v Českých Budějovicích, kde jsme porazily ruský výběr. Navíc už jsem si mohla zahrát třeba i proti italskému národnímu týmu, což byl pro mě opravdu silný moment.

Loni jsi několikrát naskočila za A-tým, připomeň prosím svoje starty?

Absolvovala jsem turnaj Grand Prix v Brně, který zahrnoval úplně můj první zápas s Áčkem. Potom turnaj v Polsku, dvě extraligová utkání (Šternberk, Liberec) a zahrála jsem si i zápas CEV Cupu, což považuji také za velký úspěch.

Kdo tě zatím tenérsky nejvíc ovlivnil?

Nejvíce mě naučil Erik Nezhoda, s kterým jsem trénovala čtyři roky nejenom v Brně, ale také v reprezentaci.

A jak Danielu vidí právě Erik Nezhoda?

„S Dádou nás pojí čtyři roky spolupráce v klubu i národním týmu. Svoji pracovitostí, pečlivostí i cílevědomostí byla příkladná v mládežnických týmech a bude i v ženách. Věřím, že bude brzy plnohodnotnou náhradou Nikoly Vaňkové. Hráčkou, která dodá na hřiště klid, organizaci, řád i bojovnost. Nespokojí se neúspěchem a vždy bude pracovat tak, aby byla nejlepší."

Barbora Mertová