Úspěšnou sezónou mají za sebou také královopolské kadetky. Jejich letošní tažení první ligou totiž beze zbytku splnilo cíle, které si s týmem předsevzal jeho trenér Petr Pavlica: „Pro mě je hodnocení uplynulé sezóny velmi jednoduché: výsledkový úspěch. Před sezónou jsme šli do první ligy kadetek s tím, že jsme moc nevěděli, jakou kvalitu od soutěže očekávat. Našim cílem bylo soutěž udržet a pokusit se o co možná nejlepší umístění," vysvětluje Pavlica. Jak se tedy kadetkám v sezóně vedlo a jak nakonec dopadly? Přibližuje jejich trenér v rozhovoru.

Jaká byla cesta tvého týmu první ligou kadetek?

Po základní části jsme ze třetího místa postoupili do vrchní nástavbové skupiny, kde nás čekali nejlepší soupeři z druhé části Moravy. Tam jsme navzdory všem předpokladům a prognózám vyhráli všech prvních 11 utkání a poprvé jsme ztratili až po velmi úmorném posledním, dvanáctém utkání s Frýdlantem. I když jsme celkově skončili po 32 utkáních po součtu obou částí třetí o poměr setů, tak jsme nakonec dostali příležitost sehrát dvojutkání o bárážovou skupinu, ze které se postupovalo do extraligy kadetek. Dvojutkání s Mikulovkou Praha dopadlo smírně 3:1 a 1:3, což znamenalo zlatý set, kde jsme po porážce ukončili naše tažení první ligou. Je to smutný konec, ale s odstupem času se lze na tento výsledek koukat jen pozitivně!

Co se ti za sezónu nejvíce vrylo do paměti?

Letošní sezóna mi přinesla spoustu situací, které jsem zažil za svoji kariéru poprvé. Nejvíc se mi ale asi vryjí do paměti ty sportovní anomálie. O zlatém setu se toho obecně moc neví, je to relativně vzácnost na něj narazit a v českých soutěžích ho prakticky kromě poháru nemáte možnost potkat. Proto v momentu skončení druhého utkání v Praze, kdy pořadatelé, domácí tým, rozhodčí a i já jsme začali dohledávat a zjišťovat, jak to vlastně přesně je k zapsání utkání, k zapsání výsledku atd., 20 minut se věnujete v podstatě organizačním činnostem a přitom vaše družstvo čeká nejdůležitějších 15 míčů sezóny. Velmi divoké emoce. Nejvýše však stavím již zmíněné poslední utkání nástavby s Frýdlantem, kde rozhodovala matematika. 3 družstva hrály souběžně o dvě postupová místa, nám stačilo jakýmkoliv poměrem vyhrát, jenže jsme měli obrovskou marodku a ve druhém utkání už to bylo zcela evidentní co do únavy. Byl to neuvěřitelný morální boj uvnitř družstva. Holky nemohly skoro ani chodit vyčerpáním, přesto skákaly a útočily. Bohužel i přes všechnu snahu jsme utkání prohrály v tie breaku a po odehraných 118 setech, dělilo první místo tabulky od třetího našich 15 ztracených míčů v tie breaku. To pro mě bylo emočně velmi silné vrytí do paměti.

Které hráčky bys za uplynulý rok vyzdvihl nejvíce?

Vždy máte v družstvu hráčky, které to táhnou, které umí zahrát v důležitých chvílích a zase naopak, hráčky které potřebují být střídány, aby je to nakoplo. V našem družstvu fungovala organizace a komunikace, kterou se odmala u hráček snažili vštěpovat předchozí trenéři a ukázalo se, že úspěšně. Lucie Podsedníková táhla družstvo stabilními výkony jak v útoku, tak v obraně, Lucie Mičánková je z pozice libera základním stavebním kamenem v podstatě celé organizace hry, nahravačské duo Petra Navrátilová a Tereza Hývnarová se po celou sezónu dobře doplňovalo. Na hostování ze Šlapanic splnila svoji misi Simona Řeháková, Tereza Hrochová odehrála nejvíce setů ze všech na postu blokařky. Mladé hráčky na smeči Simona Škrabalová a Anastázie Drápalová nám také šikovně zapadly do systému. Všechny dále nezmíněné hráčky sehrály svoji důležitou roli v družstvu rovněž.

Co bys holkám rád vzkázal?

Naší snahou v klubu je vytvořit co nejlepší podmínky pro všechna naše družstva. Proto jsou i na hráčky ligové úrovně kladeny vyšší nároky, než pravděpodobně v jiných klubech. V neelitním družstvu se vždy potýkáte s jinými problémy, než u extraligových celků - často je to časová náročnost, jak skloubit školu (která není sportovní gymnázium) a trénování, o víkendech hraní. Z těchto důvodů nám pár hráček skončilo v průběhu a některé po skončení sezóny. Těmto holkám přeji ať se jim daří v té činnosti, kterou si zvolí namísto volejbalu a doufám, že jim hraní a trénování s námi do života něco dalo. Stejně tak držím palce těm, které dostaly šanci se porvat o místa v extraligovém družstvu a mám pro ně jediný vzkaz: Makejte a vydržte!

Barbora Mertová