Skromnost, pokora, ale i velká obětavost a zápal pro hru. To je stručná a přesná charakteristika Šárky Šloufové, která se momentálně zotavuje v nemocnici po operaci kolene. Zranění, které se jí v únoru stalo, přitom přišlo snad v nejhorší možnou dobu - sezónu totiž měla skvěle rozjetou a těšila se jak na play off s A-týmem, tak na finále juniorek, které své zlato minulý víkend určitě vybojovaly i pro ni. I když je teď postavená mimo hru, před nástupem do nemocnice nechyběla na žádném utkání, a když ji potkáte, vždycky se mile usměje. A to jí přitom do smíchu určitě není: „Teď už jsem se vším smířená a říkám si, že zranění ke sportu prostě patří. Musím být hlavně co nejvíc trpělivá," říká Šárka.

Jak vlastně k Tvému zranění došlo?

Na začátku února jsem si na zápase s Fénixem Brno přetrhla přední křížový vaz v levém koleni. Stalo se to ve druhém setu, kdy jsme přihrávaly a já běžela podél sítě doprostřed kurtu - jenže míč letěl úplně jinak a já si tam "nechala nohu" a při prudké změně směru se mi to v koleni nepříjemně pohnulo a hned jsem ležela na zemi. Natěšenost a zápal do hry moje koleno bohužel nevydrželo ?

Jaké to je, když má člověk ze dne na den vynucenou pauzu - je přitom zvyklý denně trénovat a najednou přijde velké STOP?

Musím říct, že jsem si ani nepřipouštěla, že to bude tak vážné, necítila jsem ani tak strašnou bolest, že bych si myslela, že je to úplně přervané. Pamatuji si, že jsem hned potom, co se mi to stalo, tvrdila trenérovi Eriku Nezhodovi, že v neděli normálně nastoupím za juniorky (byl pátek), a že to rozchodím. Strašně moc jsem chtěla hrát. Bohužel tomu tak nebylo. Ze začátku pro mě bylo asi nejtěžší překonat takovou tu sebelítost: "Proč zrovna teď, proč je to tak vážné a proč já.." ? Teď už jsem s tím smířená a říkám si, že zranění ke sportu prostě patří. Umožní mi to zase jiný úhel pohledu na volejbal a hlavně jsem si také uvědomila, že zdraví je to nejdůležitější, co člověk má. Nikdy předtím jsem to tak neviděla, protože jsem žádné zranění doposud neměla.

Máš teď víc volného času třeba i na nějaké jiné koníčky než je volejbal?

Během toho měsíce, co už jsem nemohla naplno trénovat, jsem stejně stále chodila na halu, hlavně do posilovny, aby mi neochably svaly a při návratu po operaci to nebylo tak zdlouhavé. Samozřejmě část svalstva už mi ochabla, dělala jsem a budu zase dělat různé balanční cviky na bosu, s overbalama a rotoped si teď asi na delší dobu zamiluju ? Postupem času se tam přidají i různé překážky, starty a výskoky. Teď to bude chtít hlavně hodně trpělivosti.

Chodím i na nahravačské tréninky s Luďkem Grabovským, takže tolik volného času nemám, akorát to mám poupravené časově narozdíl od tréninků ostatních. Jsem za to moc ráda, jelikož neztrácím kontakt s míčem. A u mě jako nahravačky je to jednodušší v tom, že můžu sedět na židli nebo stát a pinkat do koše. Po operaci budu na hale pečená, vařená ?

V letošní sezóně působíš aktivně ve dvou týmech - v juniorkách i v Áčku. U toho navíc studuješ na gymnáziu - jak moc je to velká dřina?

Náročné to určitě je, ale myslím, že jsme na to s holkama už zvyklé z minulého roku. Na gymnáziu se nám snaží vycházet vstříc a často nás uvolňují z hodin na tréninky. Spousta z nás má i individuální plány, takže se to určitě dá zvládnout. Občas je jen těžké donutit se večer po dvou trénincích lehnout do knih a učit se.

Zastavme se chvíli u A-týmu, Ty máš možnost porovnat práci v něm s loňským rokem, jak se změnila práce v týmu s příchodem Marka Rojka?

Řekla bych, že v A-týmu si nemáme na co stěžovat. Tréninky se určitě zintenzivněly a zkvalitnily. Velice se mi líbila statistika během dohrávacích tréninků, kterou v této sezóně zavedl pan tréner Rojko s Petrou Žilkovou, kdy nám byl trénink promítán na světelné tabuli. Přišlo mi to jako dobré zpestření a zpětná vazba. Jinak do našich tréninků byla více zavedená koordinace těla a šikovnost nohou, v podobě žebříku, různých překážek, startů a švihadel. Musím říct, že některým z nás to dělá velké problémy. Občas nám Radim Vlček s Magdou Králíkovou vymyslí pěkné hlavolamy ?

O víkendu jsi bohužel chyběla u zlatého triumfu Tvého juniorského týmu. Jak moc to pro holky bylo těžké obhájit titul, i když to ve výsledcích vypadalo snadně?

Já i holky jsme se moc na finále těšily a určitě to nebylo snadné loňský titul obhájit. Holky se musely vypořádat s tlakem, který na ně byl vyvíjen, ale já věřila, že to dobře zvládnou. O to větší mám radost, že finále vyhrály! Navíc zvítězit bez ztráty jediného setu je skvělé a ukazuje to, jak výborný máme tým. Za to musíme poděkovat celému realizačnímu týmu a všem lidem kolem, kteří se o nás starají. Jen mě moc mrzí, že jsem tam na finále nemohla být a oslavit to s holkama. V neděli už jsem musela být v nemocnici a na zápas jsem se dívala na notebooku a fandila na dálku. Doufám, že si to ale holky užily ?

Tenhle týden jsi absolvovala operaci v Praze, jak dopadla a jak se cítíš?

V pondělí jsem byla operovaná v Praze na Františku u pana doktora Sinkuleho. Myslím, že všechno dopadlo dobře. Těsně po operaci mi sice nebylo úplně hej, ale doufám, že se to bude jenom zlepšovat. Samozřejmě jsem se hned na začátku ptala, na jak dlouho to teď všechno asi bude a pan doktor mi říkal, že tak okolo září bych snad mohla být v pořádku. Vím, že je velice důležité nic neuspěchat a být trpělivá. Myslím si, ze v nejbližší době polezu na nervy hlavně naší fyzioterapeutce Elišce Vejrostové, která se mnou teď bude mít opravdu hodně práce ?

Barbora Mertová

 .