Barbora Mertová, jméno, pod nímž málokdo ví, jaká se skrývá tvář. Je na každém zápase, píše reportáže z utkání, dělá pozápasové rozhovory, zpovídá hráčky a dělí se o získané informace, přesto ji málokdo na utkání dokáže identifikovat. Druhým rokem patří Barbora Mertová jak k širšímu kádru realizačního týmu družstva žen, tak zastává roli mediální manažerky celého klubu. Z herecké a umělecké branže potkala mnoho známých a zajímavých osobností, nyní zpovídá především naše osobnosti z "Vodovky". Jak tedy proběhla zpověď zpovědníka?

Vždycky pokládáš otázky Ty, nyní jsi však usedla na pomyslnou židli respondentů sama, jaký je to pocit?

Moc příjemný ne, takže se omlouvám hlavně Vendy, za to jak jsem urputná a nenechávám ji na pokoji :-)

K mediální branži člověk většinou přisedne z podobného zaměstnání, je to tak i u Tebe?

Píšu od doby, kdy jsem studovala žurnalistiku. Na téhle práci je super, že se člověk nemusí celý život soustředit jen na jednu věc a jedno téma, takže kromě sportu a odborného ekonomického časopisu, který vedu ve své hlavní práci, mě hodně baví kultura a všechny věci okolo. Kdysi jsem objížděla filmové festivaly a byla součástí redakcí jejich časopisů, což byla paráda. Historky kdy na Bolka Polívku marně čekáte tři dny po sobě, protože se zapomněl na farmě se známými a čtvrtý den, kdy se dušuje, že na festival dorazí, zapomene, že je pozvaný na svatbu Pavla Lišky, už asi nezažiju. Ale i teď si občas střihnu rozhovor s někým z filmové branže, v poslední době nejradši vzpomínám na velký rozhovor s Vojtěchem Jasným, režisérem Všech dobrých rodáků, který ve svých 91 letech má pořád elán, jako málokdo...

Proč právě volejbal? Proč právě VK KP Brno?

To je jasný, protože je to nejlepší klub v ČR :-) Ehm, tato otázka by asi měla směřovat na někoho jiného z našeho klubu. Tak prozradím jen to, že k volejbalu může člověka přilákat i jeden krátký a naprosto nevinný tanec...

Málokdo ví, že Tvým bratrem je sportovní redaktor české televize Petr Kubásek, který je mimo jiné editorem volejbalového magazínu. Oba vás to táhne k novinařině a volejbalu, je to náhoda? Spolupracujete někdy nebo se třeba radíte?

S bráchou spolupracujeme odmala na spoustě věcí :-))) Hlavně rodiče si s náma proto dost užijou :-) No a v práci se občas střetneme, ať už v mé profesi, kdy nám jezdí moderovat na konference, které pořádáme nebo ve sportu. Takže já mu občas poradím, co je egovernment a on mi vysvětlí třeba to, že nahrávačka a přihrávačka fakt není totéž ;-) Ale radíme si málokdy, každý máme svůj styl práce a nechceme se kopírovat, takže většinou si zhodnotíme až výsledek.

Dělat rozhovory se sportovci není vždy jednoduché a tázající často musí vymýšlet nové a nové formy dotazů, čím se necháváš inspirovat a kam chodíš na originální nápady?

Myslím, že je to úplně jedno jestli děláš rozhovor se sportovcem nebo hercem. Spíš záleží na tom, kolik toho má ten člověk za sebou. Stalo se mi třeba, že jsem dělala rozhovor s devadesátiletou Lenkou Reinerovou, což byla poslední žijící představitelka pražské německé literární scény. Neskutečná dáma, která pro svůj židovský původ musela za války prchnout do Paříže, ale i ve Francii byla vězněna. Po válce ji pak zavřeli komunisti do vazby na 15 měsíců i u nás a pak jí zakázali psát.. Rozhovor s ní by vydal na knihu a spadne vám po něm brada. Paradoxem tohoto rozhovoru bylo, že jsem hned po něm šla na další rozhovor s tehdy naprosto neznámým Richardem Krajčem. A říkala si: na co se ho budu ptát, vždyť na něm nic zajímavého není! Tenkrát byl opravdu nezmámý natolik, že po rozhovoru nás s fotografem prosil, ať s ním na filmovce jdeme do kina, že tam nikoho nemá. Tak jsme ho vzali na milost :-)

Chci tím jen říct, že dělat rozhovor s Terezou Rossi je samozřejmě úplně jiné než s mladou volejbalovou juniorkou, která má teprve všechno před sebou. Takže témata se někdy hledají hůř, jindy vám skáčou na papír samy. Ale rozhovor se dá udělat s kýmkoli.

Na jaký rozhovor s Vendy Měrkovou vzpomínáš nejraději?

Na ten úplně první, navíc to byl vůbec můj první rozhovor s volejbalistkou. Hrozně se hihňala a nechtěla vůbec mluvit, takže jsem si říkala, že to asi s těma volejbalistkama nepůjde.. A jde to a jde to i s Vendy :-) Jen se musí najít forma, která jí vyhovuje, tak snad se mi to loni před před prázdninama povedlo, když jsme udělali takovej odlehčenej jednovětej dotazník :-) Ale na její obranu musím říct, že se fakt už teď snaží, a že chápu, že to nemusí být někomu příjemné.

Co by to pro Tebe osobně byl úspěch po sezóně, jaká kritéria rozhodnou o úspěchu či neúspěchu z Tvého pohledu?

Moc bych Královu Poli přála medaili. A všem holkám, které čekají na velký úspěch, aby se jim to podařilo, protože vidím, kolik práce a dřiny odvádí, a že to není jednoduché. Ale trpělivost určitě své ovoce může přinést - takže přidám na závěr ještě jednu svou historku. Kdysi jsem si s kamarádkou vyhlídla na jednom fesťáku zpěváka Glena Hansarda, který do ČR přijel na malinký koncert a nikdo ho neznal. Oslovily jsme ho, domluvily s ním rozhovor a než se vrátil do Irska, tak jsme ho vyzpovídaly. Ten rozhovor pak rok ležel v Reflexu v šuplíku a najednou ejhle: Glen s Markétkou Irglovu dostali Oscara! za písničku Falling Slowly k filmu Once. Takže z Reflexu hned volali, jestli ten rozhovor můžou vydat :-)

No a takového volejbalového Oscara bych přála i KP Brnu a celému týmu. A věřím, že ten čas, kdy bude KP Brno vytaženo z "šuplíku" na medailové pozice určitě přijde!

Petr Pavlica