Tento zápas odstartoval nás extra náročný víkend. Jako posilu jsme si půjčili na náhru Pavlu Vincourovou hrající již normálně jen za ženy. Podle papírových předpokladů měla být převaha celou dobu na naší straně, o to zajímavější byly reakce a pocity trenérů na lavičce když "mlaďošky' vedly v prvním setu 20:13. Pak však na servis přišla Kamila Součková a opustila jej až za stavu 25:20 pro naše družstvo. Tento moment se stal zřejmě rozhodujícím pro celý zápas. Kadetky posléze chvílemi kladly odpor, ale my jsme si stále udržovali luxusní náskok a vždy jen na konci setu lehce polevili, abychom si také mohli vzíti time a posléze set okamžitě ukončit. (Michael Gottwald)

Téhož dne jsme večer nastoupili k soupeři, který je v tabulce jen o jednu prohru za námi. Cílem tedy bylo ho porazit a udělat si další mírný náskok v tabulce. První byl tradičně plný nervozity z naší strany a to se projevilo téměř ve všech činnostech. Ovšem vypjatá koncovka druhého setu nás probudila a děvčata zjistila, že když trochu šlápnou do pedálů a budou hrát naplno, tak proti nám soupeř nemá co vytáhnout z rukávu a bude jak antilopa utíkající před lvem (chviličku vzdoruje, ale ve finále stejně podlehne). Třetí a čtvrtý set byly již plně v naší režii a ani Spielberg by se neměl za co stydět. (Michael Gottwald)

Velký problém nám dělala hráčka s číslem 7 Kateřina Kohoutová, která dovedla složit i na trojblok přímý útok na zem, vytlučení bloků nebo ulívka. Zápas byl velmi vyrovnaný. Jičínské družstvo mělo výborný servis a dvě razantní smečařky. Naše družstvo zvítězilo především bojovností a kolektivní hrou. (Markéta Teichmanová)