Letošní medailová sbírka mládeže KP Brna se znovu rozrostla, tentokrát díky žákyním A, které svou sezónu ozdobily stříbrným místem z Mistrovství České republiky. Závěrečným turnajem prošly holky skvěle, v semifinále porazily Liberec a o mistrovský titul je připravil až finálový tie break s Uherským Hradištěm. Družstvo celý rok pilně trénovalo pod taktovkou Ivany Zburové, pro kterou byla letošní sezóna výjimečná nejenom ziskem stříbra, ale i tím, že to pro ni byla premiéra v roli trenérky.

Jak rychle se dokáže profesionální hráč proměnit v trenéra?

Začátek byl těžký, ale pomohl mi můj otec, který mě usměrnil a poradil mi. A pak už bylo jen na mě, jak to celé zvládnu. Hodně mi pomohly i holky, které od našeho prvního společného tréninku poslouchaly a tvrdě na sobě pracovaly. Takže to vlastně přišlo samo a já najednou trénovala. Trenér má samozřejmě větší zodpovědnost, prožívá vše víc než hráč, vysvětlí a nakreslí… I tak je to ale pak na hráčích, jestli to zvládnou a zrealizují. Pokud můžu sama porovnávat, tak už teď vím, že trenér to rozhodně nemá jednoduché.

S žákyněmi jste na závěrečném Mistrovství České republiky obsadily krásné druhé místo, byla celá Vaše sezóna tak úspěšná?

Pro nás byla sezóna úspěšná určitě. V 1. lize kadetek jsme postupovali stále výš a výš a dotáhli jsme to až do kvalifikace o extraligu kadetek. Na MČR jsme obsadili druhé místo a v Českém poháru jsme skončili sedmí. Nicméně sezóna to nebyla jednoduchá. Do prosince se nám celkem dařilo, jak v 1. lize kadetek, tak v Českém poháru. Pak ale přišel domácí Český pohár a tam jsme úplně vyhořeli a jak děvčata, tak my trenéři jsme dostali pořádnou facku a vrátilo nás to na zem. Od té chvíle jsme začali trénovat ještě víc, poctivě a tvrdě. Nedokázali jsme se z toho dlouho dostat, ale věřili jsme, že se to jednou zlomí a holkám se vrátí ta správná sebedůvěra.

Naše sezóna byla dlouhá a cestu za stříbrem provázel jak pláč a hodně nervů, tak také smích. Holky to vydržely a po těžkých zápasech v kadetkách v hlavách uvěřily, že můžou porazit kohokoli. A od toho jsme se vždycky odrazili.

S čím jste odjížděli na MČR, počítali jste s medailí?

Odjížděli jsme s tím, že chceme udělat dobrý výsledek. A medaile? To byl sen, který se nám podařilo proměnit v realitu.

Koho z týmu bys osobně nejvíc vyzdvihla?

Chtěla bych vyzdvihnout celé družstvo, protože pracovalo poctivě celou sezónu. Ale pokud mám vybrat jenom jedno jméno, je to Vesi – Lucie Veselá. Sezónu začínala jako smečařka a když k nám do družstva přišla, tak přede mnou a Martinem Holubcem stála velká výzva. Začali jsme z ní dělat nahrávačku, což nebylo pro ni ani pro nás jednoduché. Ale nevzdala to, zabojovala a svou drzostí a dravostí to za devět měsíců zvládla a udělala veliký pokrok.

Na co kromě závěrečného stříbra s holkama po této sezóně nikdy nezapomenete? 

Určitě to byla baráž o kvalifikaci extraligy kadetek s Karlovými Vary. První zápas jsme vyhráli 3:1, ve druhém jsme zvítězili v první sadě a na postup nám stačilo vyhrát jediný set. Bohužel jsme se v tu chvíli úplně rozsypali a dostali jsme strašnou nakládačku. Po tomhle vypjatém utkání nás čekal zlatý set. Nikdy nezapomenu, jak si to děvčata po tak těžkém zápase srovnala v hlavách a pak odehrála jeden z nejlepších setů sezóny. V průběhu pár minut se střídaly pozitivní i negativní emoce. Klobouk dolů před holkama, protože s takovou situací by měly dost co dělat i zkušené hráčky.

Jaké je Tvoje další volejbalové přání?

Přání nemám, ale cíle. Chci jít stále výš a výš. Tak to bylo, když jsem byla hráčkou, a tak je to i teď, když trénuju. Vždy si dám svůj osobní cíl před sezónou a za ním si jdu…

Co bys svým holkám vzkázala?

Že jim za celou sezónu strašně moc děkuji. Přeju jim, aby se jim i nadále dařilo ve sportu, škole i osobním životě. Ať dělají věci naplno a výsledky se dostaví.

Barbora Mertová

Foto: Ondřej Driml