V sobotu se na slavnostním galavečeru Českého volejbalového svazu sešli ti nejlepší volejbalisté České republiky a ani my jsme mezi nimi nechyběli. Z Prahy jsme si do Králova Pole odvezli hned dvě prvenství - nejlepším trenérem dívek byl vyhlášen Erik Nezhoda a VK KP Brno dále zvítězilo v kategorii nejlepší mládežnický oddíl. Obě zlaté příčky jsou o to cennější, že jsme je dokázali získat po roce znovu. Navlas stejný výsledek si totiž Královo Pole připsalo i na Volejbalistovi roku 2017. „Obě ceny mě moc těší. Je vždycky těžké obhájit první místa a já jsem moc rád, že se nám to povedlo," usmíval se po slavnostním ceremoniálu prezident KP Brno Richard Wiesner.

„Je moc dobře, že pokračujeme v nastoleném trendu s mládeží, a že jsem v naší činnosti úspěšní, " dodal Wiesner.

A jak hodnotí získané ocenění i uplynoulou sezónu Erik Nezhoda?

Eriku, jak velkou radost máš z ceny Trenér roku - je to asi zasloužená odměna za Tvoji celoroční práci?

Vážím si jí strašně moc a děkuji těm, kteří mě na ni nominovali a hlasovali pro mě. Na druhou stranu byla dohrána jen polovina mládežnických soutěží, a pokud by se šlo pouze po výsledku, není to zcela fér. A já věřím, že dostanou prostor další trenéři, v posledním roce jsem poznal řadu skvělých lidí a opravdu se těším na to, že se narovná prostředí dívčího volejbalu. Měl jsem navíc bezva asistenty Peťu a Kubu u nároďáku, s kterými jsme prostě nezlomili prokletí a nejtěžší bitvy generace 2000 bohužel nevyhráli.

Co se v uplynulé sezóně povedlo, jak bys ji zhodnotil?

Pokračujeme v tréninkovém modelu, kdy na řadě tréninků skládáme pracovní skupiny hráček v závislosti na problému. Tyto problémy hledáme a zhruba v šestitýdenní periodě se je snažíme odstranit. Přivedli jsme do klubu několik mladých lidí, trenérů, fyzioterapeutů, kondičních trenérů či statistiků a ty práce baví, jsou kreativní, mají nápady a zlepšují práci s týmy. Vítězství juniorek je toho důkazem, vždyť věkový průměr byl lehce nad sedmnáct let. V dorostu končí pouze Meidlová a Šloufová, zbytek si soutěž zopakuje i v příštím roce.

Mládež KP získala ve Volejablistovi roku znovu 1. místo - kdo na tom má podle Tebe největší zásluhu?

V prvé řadě Richard Wiesner, který je ochoten mládeži věnovat velké úsilí a získat pro ni nemalé finanční částky. Bez peněz se kvalitní příprava neobejde, zapomeňte na tradiční model, kdy je na tréninku hlavní trenér a možná jeden asistent. Na tréninku musí být minimálně tři lidi, z toho dva schopní tvrdě smečovat. Pokud hráčky netrénují v kvalitě adekvátní jejich možnostem, jako by netrénovaly. Pak jsou tady ti, kteří se o hráčky starají na hřišti nebo mimo něj. A konečně samotné hráčky, které máme prostě skvělé, žijící pro volejbal. Je důležité, že nám jejich rodiče věří a fandí. Myslím, že řada z nich pochopila, že si vybraly správně a společně provádíme jejich děti mládím. Není to vždy snadné, někdy to není k radosti všem, vždy se snažíme být ale fér a upřímní. Zvykli jsme si již dávno, že nás mnozí kritizují, hledají mouchy, pomlouvají. Radost mi dělá ale fakt, že prostě za poslední roky nemají argumenty proti tomu co děláme. Nikdo si nemůže stěžovat, že u nás hráčky nehrají, že vykrádáme malé kluby, že něco děláme za zády těch druhých. Jsme transparentní a učíme české prostředí spolupracovat. A chtěli bychom být pro ostatní spíše příkladem toho, že věci se dělají poctivě, bez zneužívání dětí a bez úmyslné likvidace malých klubů. Při hledání talentů navazujeme dialog a snažíme se poctivě vysvětlit, proč by hráčka měla vyrůstat u nás. Tím se od některých lišíme. A konečně platí: nepáchejme zlo na dětech, to v klubu opakuji velice často.

Jaké je Tve přání směrem k Tvé profesi dál?

Chceme ještě o jeden level posunout naše dorostenky. Ročník 2000 přehrává většinu své konkurence a my mu jako překážku znovu a více postavíme první ligu žen. Nehýčkáme pokojové květinky, chceme, aby se jednou v ženách nebály a šly si za svým. Takový úkol ale nutně vyžaduje spolupráci s prvním trenérem žen a to je i mé přání směrem k této profesi. Důsledně spolupracovat s A týmem. Také mám jedno tajné přání, ještě jednou se na chvíli vrátit na univerzitu.

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal