
Porážka je jednou porážka a to je vždy výsledek se kterým se nikdo nemůže smířit. Ovšem pocity, které porážky provázejí mohou být velmi různé. Naše prohra ve finále Českého poháru, patří do kategorie těch, které nebolí, protože člověk odchází poražen s vědomím, že využil všech svých sil a umění, aby uspěl, ale soupeř byl tentokrát silnější. Kromě tohoto pocitu nás může ještě, společně s uznáním široké volejbalové veřejnosti, hřát vědomí, že pokud budeme pokračovat v nastoupené cestě, se může se stejným soupeřem, v krátké době, změnit ze spokojenosti z odvedeného výkonu na euforii z vítězného utkání.