Porážka je jednou porážka a to je vždy výsledek se kterým se nikdo nemůže smířit. Ovšem pocity, které porážky provázejí mohou být velmi různé. Naše prohra ve finále Českého poháru, patří do kategorie těch, které nebolí, protože člověk odchází poražen s vědomím, že využil všech svých sil a umění, aby uspěl, ale soupeř byl tentokrát silnější. Kromě tohoto pocitu nás může ještě, společně s uznáním široké volejbalové veřejnosti, hřát vědomí, že pokud budeme pokračovat v nastoupené cestě, se může se  stejným soupeřem, v krátké době, změnit ze spokojenosti z odvedeného výkonu na euforii z vítězného utkání.

VK Prostějov - VK Královo Pole  3:2 (-19, 22, 19, -20, -9)

Rozhodčí: Pecháček & Pavelka, 95 min. 800 diváků.
Sestava KP: Onderková, Kubínová, Straková, Rozkydálková, Melichárková, Svobodníková,
libero Jášová - střídaly: Štorková, Vitoulová, Širůčková, Bradáčová.
Sestava Prostějov: Nnamaniová, Valenteová, Spalová, Töröková, Sschuskeová, Glassová,
libero Tomanová - střídaly: Soaresová, Bramborová, Tomašeková.

V letošním extraligovém ročníku vydřely Královopolanky proti suverénovi soutěže jediný set ve dvou střetnutích. V pohárovém finále však nebyly daleko od senzace.  Jeho svěřenkyně předvedly dvanáct přímých bodů, tedy jednou tolik než soupeřky. „Trochu mě mrzí jen druhý set, který jsme dobře rozjeli a vedli 19:16. Kdo ví, jak by se zápas vyvíjel, kdybychom ho vyhráli,“ zamyslel se hostující trenér.

Bez bázně a hany, jako kdyby proti nim nestál soupeř s nimž dosud získaly puze jeden set, zahájila naše děvčata úvodní sadu a také ji, po koncentrovaném a bezchybném výkonu, celou ovládly za jedenadvacet minut v poměru 25:19. Vedly i v následujícím setu, jenže Prostějovu se podařilo setřást šok z úvodu utkání a zvláště s pomocí Milady Spalové a obou američanek otočil průběh tohoto setu a vyhrál ho tříbodovým rozdílem. Poté, co domácí volejbalistky získaly další sadu to už nevypadalo s našim týmem nijak růžově. Rozjetý účastník prestižní Ligy mistryň se v takových chvílích jen těžko zastavuje. Jenže hráčky z Králova Pole nemají ve zvyku se lechce vzdávat, přes únavu z pěti duelů v osmi dnech, se vybičovaly k úctyhodnému výkonu. Ve čtvrté sadě šly do jedenáctibodového trháku na 15:4, a i když v závěru pustily Hanačky na dosah vyrovnání, svítil po čtyřech setech na světelné tabuli stav 2:2. „Máme za sebou nejvyrovnanější zápas sezony s českým soupeřem. Na rozdíl od svého kolegy nemám hráčky za co chválit, utkání nám vůbec nevyšlo. Chybělo mi nasazení, aby holky hrály každý míč jako o život. Těší mě jen, že jsme i přes velkou křeč nakonec zvítězili,“ zlobil se po střetnutí prostějovský trenér Miroslav Čada. Tie-break už patřil domácím volejbalistkám, které ho vyhrály 15:9 a po zásluze získaly třetí pohárový triumf za sebou. Náš teen-team stříbrnými medailemi jen potvrdily vzestup výkonnosti, kterým orámovaly také konec základní části extraligy. „Odehráli jsme velmi kvalitní utkání. Holkám poděkuji za perfektní výkon, protože jsme na půdě favorita neudělali ostudu. Myslím si, že jsme předvedli náš nejlepší výkon vůbec,“ netajil se spokojeností Ondra Marek.

Článek o utkání v Brněnském deníku naleznete ZDE