Druhý den v turecké metropoli už člověk vnímá trošku jinak, než když se objevíte na letišti přesednete na bus, jste odvezeni do hotelu, proběhne pozdní oběd, následně jedete na halu a zase zpět do hotelu. Navíc v pozdním odpoledni téměř po tmě, takže člověku uniká spousta detailů a každodenních istanbulských maličkostí.

Hotel Aden, který pro nás zajistil Galatasaray a kde jsme ubytováni je v přístavní čtvrti asijské části Istanbulu. Sice se vyznačuje čtyřmi hvězdičkami, ale měřítko pro 4 hvězdičky zde a jinde v západní Evropě jsou diametrálně odlišné. Obstarožní nábytek, který už rozhodně něco pamatuje, zašlé kachličky ve sprchovém koutu s vanou, do které by se asi těžko některá z našich holek vešla. Zvláštně řešené vypínače světel, takže nikdy nevíte, co se vlastně rozsvítí, a jiné drobnosti… Na druhou stranu velice dobrá postel s příjemně tvrdou matrací a poměrně ochotný personál (provedení jednotlivých domluv je ovšem věc druhá). Strava je asi přiměřená možnostem hotelu, chuťově vše slušné podle našich požadavků. Jen nějak nechápu, že si domluvíme k rybě brambory a donesou nekompromisně hranolky… Asi tomu nerozumím. Jako dezert dostanete na stůl vždy něco opravdu velmi sladkého a cukr z toho úplně teče. Oči by si i daly, ale chuťové buňky a žaludek hlásí přeslazeno. Takže sečteno a podtrženo, vzhledem k našemu krátkodobému pobytu, není si vlastně nač stěžovat.

Do haly je to z hotelu skutečně jen kousek. Zhruba 10 minut jízdy autobusem. Nedaleko jsou i fotbalové arény Galatasaray a o několik bloků dál Fenerbahce. Pokud vezmeme v úvahu, že zde hraje ještě Besiktas, tak jsou až k neuvěření pověstné divácké návštěvy. Mimo tyto sportovní stánky tvoří Istanbul hlavně bytové domy, spousty obchodů, krámků, větších či menších bazarů… Jedna celá ulice kousek od hotelu je poseta svatebními salony. Napočítali jsme jich snad 30 na asi 300 metrech. A všude je nepočítaně různých klenotnictví. Mezi ně se občas vklíní nějaká polorozpadlá dřevěná ruina (měl jsem zde původně napsáno dům), bez střechy, ale se satelitem u okna. Satelity patří také k tradičnímu koloritu každého domu. Že by snad byli Turci televizní maniaci a porazili by nás v rychlosti a množství přepínaných satelitních nebo kabelových programů? Taková soutěž ještě neproběhla, ale předpokládám naše umístění na špici výsledkové listiny…

Dopoledne holky měly v plánu jen lečí hodinový trénink. Před námi byl v hale opět tým Galatasaray, takže byl prostor něco málo nastudovat z tréninkových metod tohoto giganta. Jak už jsem se zmínil, my jsme měli v plánu spíš hrátky s míčem a trochu pohybu na volejbalovém hřišti. Většina disciplín vyvolávala hlasitý smích od většiny hráček. Jen pro příklad: zkuste běžet s balonem od základní čáry k síti, před ní balon odehrát hlavou, nechat si ho dopadnout na rameno a tím ho přehrát přes síť na druhou stranu bez použití tradičních volejbalových dovedností. Klidně si to vyzkoušejte, garantuji vám, že se budete bavit. Podobných disciplín samozřejmě bylo víc takže dopoledne se neslo v duchu pohody a velmi dobré nálady.

Dnes jsme měli možnost potkat se i s hráčkami dalšího úspěšného tureckého klubu Fenerbahce. Měly trénink hned po nás. Jejich výškový průměr je hodně vysoko a když k tomu přidáme ještě zřejmě nejlepší světovou hráčku volejbalu Gamovou s 204cm, je to už celé někde jinde. Jsou tak pasováni do role favorita na vítězství v Lize mistrů. Není divu, že Prostějov neměl s Fenerbahce absolutně šanci.

Ačkoliv Galatasaray nedisponuje podobným výškovým arzenálem, stejně je to velmi silné družstvo. Nejsme tak rozhodně favoritem a už vůbec nemáme co ztratit. Můžeme tak velmi příjemně překvapit a sebevědomého soupeře patřičně potrápit. Nahrává tomu skvělá nálada v družstvu a odhodlání podat co nejlepší výkon. Všichni se na večerní duel těšíme a jsme plni očekávání.

Sledujte proto náš duel na www.galatasaray.com od 18:30. Vysílá ho pro vás po internetu Galatasaray TV.

Autor: Ondřej Driml