Do Francie odchází statistik a asistent trenéra Martin Štětka
Tak trochu nenápadnou, ale velkou oporou KáPéčka byl v posledních devíti letech Martin Štětka. Asistent hlavního kouče a statistik v jedné osobě na zápasech neseděl s týmem na lavičce, ale u stolku s počítačem opodál. Jeho videorozbory a statistiky byly na soupeře účinnou zbraní, a tak není divu, že se Martin ocitl v hledáčku jiných klubů. S KP se sice loučí nerad, nabídka, kterou dostal z Francie, se však neodmítá: „Odcházím do městečka Chaumont, kde sídlí jeden z nejlepších mužských volejbalových klubů Francie posledních let," říká Martin.
Jako moc velká změna tě čeká?
Měním město, stát i pohlaví, takže to bude změna veliká. Snad každý v klubu ale věděl, že mám ambici si zahraničí vyzkoušet. Myslím, že zůstat jen v našem českém rybníčku není dobře, člověk by se měl podívat jak vypadá volejbal i v jiných státech Evropy a z každého si vzít to nejlepší. Je pravda, že od začátku jsem měl vysněné Polsko, protože Orlová, ze které pocházím, je jenom 5 km od polských hranic, a tak mi bylo Polsko vždy blízké. Určitě mi ale budou chybět lidé, se kterými jsem se viděl každý den. Byli to pro mě často i další členové rodiny, s některými z nich jsem v KP strávil devět krásných a de facto devět úspěšných sezón, protože v každé jsme získali nějaký titul nebo medaili.
Co všechno ti léta strávená v Kápéčku dala, kam tě posunula?
Posunula mě velmi daleko, hlavě díky tomu, že jsem mohl spolupracovat s nejlepšími mládežnickými dívčími trenéry v republice. Jako statistik jsem tady měl navíc možnost učit se od těch nejlepších, které Česko nabízelo. Otevřely se mi tím dveře do reprezentačních týmů jak v Česku, tak i v zahraničí.
Kdo ti bude nejvíc chybět a na co budeš nejradši vzpomínat?
Nebudu jmenovat, protože bych nerad na někoho zapomněl. Ale budou to všichni ti, s nimiž jsem se stýkal celých devět let. Mohl jsem se na ně vždycky spolehnout. Patří k nim jak trenéři, tak osoby z, jak jsem si já pojmenoval, tzv. "terapeutické skupinky". Co se týká nejsilnějšího zážitku, těch bylo mnoho, at už se jedná o vítězství v Českém poháru žákyň hned v mé první sezóně nebo vítězství v extralize žen, po kterém jsem snad ihned po ukončení poslední výměny, díky tlaku jaký kolem byl, lehl s vysokými teplotami. :-D I takový dokáže sport být, když jste v dlouhém psychickém vypětí. :-D
KáPéčko se netají tím, že by se v nejvyšší volejbalové soutěži žen rádo vrátilo v roce 2027 na medailové pozice. Plánuješ být u toho?
Uvidíme! S mnoha hráčkami jsme si řekli, že se vrátíme na sezónu 2027, kdy má vrcholit koncept #RoadToMedal. Je také ale možné, že se uvidíme hned v sezóně příští nebo taky za 10 let. Vše bude záviset na tom, jak dopadne moje první sezona mimo ČR. :-)
Barbora Mertová
Foto: Ivo Stejskal
