Jak těžké bylo rozloučit se s Kápéčkem a odejít hrát do ciziny?

Rozloučit se s KP po tolika letech bylo hodně těžké, neobešlo se to bez slz. V Brně jsem měla skvělé zázemí a spoustu přátel, vlastně takovou druhou rodinu. Na druhou stranu jsem cítila, že byl čas posunout se někam dál. Když jsem tedy dostala nabídku z belgického klubu Capital at work BÀO Tchalou Volley, moc jsem neváhala.

V čem spatřuješ po roce v cizině největší rozdíl oproti tomu, na co jsi byla zvyklá?

Asi největší rozdíl byl v tom, že jsem se poprvé mohla soustředit stoprocentně na volejbal. V Brně jsem při volejbalu ještě studovala, takže jsem tuhle stránku nikdy nepoznala. V Belgii ale byla podobná rodinná atmosféra, na kterou jsem byla zvyklá v Králově Poli. Spousta fanoušků a rodinných příslušníků, kteří chodili pravidelně na domácí i venkovní zápasy a fandili jako o život. I všechno ostatní fungovalo a zázemí bylo dobré, takže jsem si neměla na co stěžovat.

S jakými cíli jsi do Belgie odjížděla? Nakonec sis zahrála potřetí za sebou finále, napadlo tě při odjezdu, že by ses s novým klubem mohla dostat tak daleko?

Vůbec jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Šla jsem hrát do klubu, který nebyl v tabulce moc vysoko, takže jsem si takový konec vůbec nepředstavovala. Sezónní cíle klubu byly ze začátku úplně jiné a hráčky ani klub tak vysoko nemířili. Všechno přicházelo postupně a myšlenka na finále vznikla až později během sezóny.

Sezónu jsme navíc nezačaly moc dobře, v prvním kole jsme se pořád trochu hledaly, moc zápasů nevyhrávaly a pohybovaly jsme se na konci tabulky. Skoro jsme se ale dostaly do finále poháru, když jsme těsně prohrály semifinále ve zlatém setu poměrem 13:15.

Kdy tedy nastal herní zlom?

Od ledna to pro nás byla úplně jiná soutěž. Vyhrály jsme 11 zápasů v řadě, a to nám dalo šanci probojovat se do první čtyřky a postupně až do finále. V něm jsme si s holkama sice nakonec na zlato nesáhly, ale moc nechybělo – obhájkyním titulu z Beverenu jsme podlehly až v rozhodujícím utkání, a vybojovaly tak stříbro.

Jak velký rozdíl je mezi volejbalem u nás a v Belgii?

Volejbal je v Belgii rychlejší, ale zároveň se i víc ulívá a není to tak učesané. Velmi dobře se však brání a podává. Dost mě překvapilo, že každý tým má před zápasovou rozcvičkou ještě krátký trénink v hale.

Překvapilo tě v Belgii i něco „nevolejbalového“?

Belgie je proslulá deštěm. Jedno volné odpoledne jsme se rozhodli grilovat na střeše, protože hezky svítilo sluníčko, ale skončili jsme dřív, než začali, protože z ničeho nic začalo pršet. Také se stalo, že se musela kvůli dešti obkládat hala, aby ji nevytopila vedlejší řeka.

Proč by měly české hráčky, pokud mají příležitost, vyzkoušet zahraniční angažmá?

Je to velmi dobrá zkušenost ve všech směrech, ať už volejbalová, nebo do života. Daleko od všeho, co známe, od všech lidí. Člověk se o sebe musí sám postarat, uvařit si. :-) Volejbalově to posouvá dopředu, je víc času na tréninky a videa – nic vás nerozptyluje. Je také určitě dobré vyzkoušet si jiný přístup, protože ten se v různých zemích mění.

Po zisku stříbrné medaile jsi čas na odpočinek neměla, protože ses hned připojila k národnímu týmu žen. Co tě čeká poté a jaké máš plány do další sezóny, zůstaneš v Belgii?

Po reprezentační sezóně bych měla mít chvíli volna a poté se vracím zpět do Belgie, kde jsme se s klubem rozhodli prodloužit smlouvu ještě o další rok.