Vstoupit do sezóny po tak velkém úspěchu, jakým byl loni zlatý double, asi nebylo jednoduché? Zvlášť proto, že tým prošel poměrně razantní obměnou.

Začátek sezóny rozhodně jednoduchý nebyl. Družstvo se scházelo natřikrát, nejdříve začaly klubové hráčky, poté se k nám přidaly Slovenky a teprve po olympijské kvalifikaci Kačka Pelikánová. Vše, co jsme natrénovali do října, tedy tak trochu neplatilo, protože první nahrávačka s týmem nebyla. Ze základní sestavy družstvu zůstala jenom Terka Hrušecká a Kačka Kuníková. Po těžkém zranění se vrátily Denisa Pavlíková a Síma Jelínková. Určitou novou zkušenost do týmu přinesla Katarína Körmendyová. Na klíčové posty jako je nahrávka, libero nebo univerzálka, vstoupily do té doby extraligou neprověřené hráčky.

I přesto vás hned v úvodu sezóny čekal náročný turnaj v prestižní Lize mistrů, z něhož jste nakonec dokázali postoupit do druhého kvalifikačního turnaje. Jak moc velká zkušenost to pro tým byla?

Účast v kvalifikačních turnajích Ligy mistrů byla jedním z vrcholů celé sezóny. Hráčky si to užily a opravdu si toho vážily. Naskytla se jim příležitost konfrontace se špičkovými evropskými týmy a s jiným, rychlejším stylem hry. Povedlo se jim porazit Gran Canarii a i poté dvakrát sahaly na dobrý výsledek. Odehráli jsme ale také zápasy, v nichž jsme za soupeři výrazně zaostávali, například proti belgickému mistrovi. To vše v hráčkách vzbudilo respekt k jiným evropským soutěžím. Bohužel jsme z těchto zkušeností pak nedokázali vytěžit víc v extralize. Určitě se nám to ale zúročilo v semifinále Českého poháru, kdy jsme porazili Olymp Praha a díky tomu máme z této soutěže stříbrné medaile.

Nebáli jste se toho, že tým vstoupí po tak náročném úvodu sezóny do extraligy hodně unavený, což může negativně ovlivnit jeho výsledky?

To bezesporu bylo určité nebezpečí a věděli jsme, že to v domácí lize může znamenat nějaké kompromisy, ať už v sestavě, nebo co se výsledků týká. Na začátku jsme si stále říkali, že ale jedeme docela podle plánu a zatím jsme přišli tak zhruba o čtyři body, které se čekaly. Jenže tento deficit se dál a dál navyšoval a my ztratili kontakt s pátým místem. Byli jsme unavení a měli jsme i velký tréninkový deficit. Na dostatečný počet tréninků zkrátka nebyl prostor.

Jak moc odlišné byly pro tebe – v roli hlavního trenéra, poslední dvě sezóny?

Prakticky na všech postech jsem loni pracoval s hráčkami, který už byly osobnostmi – skvělé cizinky jako Greta nebo Simona Nikolova a do toho naše dorůstající „děti“ – Dáda, Ela nebo Buky. Letošní sezóna mě vrátila zpátky do časů mládežnického družstva. Snažil jsem se na hráčky příliš moc netlačit, ustát horší výsledky a udržet v družstvu vědomí, že naše práce má velký smysl, byť se nám zrovna nedaří. Proto si neskutečně cením medaile v Českém poháru – holky si ji za tu dřinu opravdu zasloužily. Letošní sezóna byla každopádně určitě těžší.

Jaká v týmu během sezóny panovala atmosféra? Porážek, se kterými se hráčky musely v hlavách srovnat, nebylo málo.

Byla to vlastně taková jedna velká zkouška. Často jsem si říkal: „Včera jsme prohráli, jak asi bude vypadat dnešní trénink?“ A on vždycky vypadal dobře. Družstvo na sebe prohry doléhat nenechalo. Možná to bylo tím, že na nás nebyl vyvíjený tak velký tlak jako loni. V minulé sezóně jsme od 4. prosince neprohráli, vezli jsme se na vítězné vlně, ale svým způsobem to byl papiňák, který mohl kdykoli vybouchnout. Proto byly možná hráčky, které byly součástí týmu i loni, letos rády za větší klid. Všichni jsme ale věřili, že právě z tohoto klidu víc vytěžíme ve čtvrtfinále. Hodně nás mrzí, že se nám v něm nepodařilo ani jednou zvítězit, byť Liberec ukázal své kvality i v semifinále a s Šelmami nakonec bojoval o zlato.

Co se vám honilo v Liberci hlavou po posledním čtvrtfinálovém utkání? Byli jste v něm navíc jeden bod od tie-breaku.

Myslím, že každá hráčka počítala s tím, že ještě budeme hrát v Brně. Na výkonu to taky bylo znát, rozhodně to nebyl poslední odevzdaný zápas sezony. Skladba našeho družstva nám ale nedávala moc šancí, jak něco výrazně změnit. Přesto jsme se o něco pokusili a ono to docela zafungovalo. V závěru už to ale na silný Liberec nestačilo. Ten je navíc letos docela pověstný tím, že prostě koncovky umí. O level výš ho navíc posouvá Nikola Kvapilová. Každá naše hráčka odvedla ve čtvrtfinále maximum. V něm se však ukázalo, že jsme na některé věci prostě neměli odpověď.

Extraligová sezóna byla dlouhým sledem 27 zápasů, po kterých následovalo play off. Úplně jiným formátem byl Český pohár, ve kterém vám letos na zisk stříbrné medaile stačily dvě výhry.

To je pravda. Nicméně atraktivita Českého poháru tkví v tom, že v něm mohou překvapit ti slabší. Letos nám k postupu do Final Four stačilo zvítězit ve čtvrtfinále – to ale bylo důsledkem toho, že jsme loni hráli v Českém poháru o zlato. Měli jsme navíc příznivý los na Šternberk, nicméně i ten nás například v extralize v uplynulé sezóně dokázal hodně potrápit. Takže to bylo o precizní přípravě a maximální koncentraci jak na čtvrtfinále, tak na semifinálový souboj s Olympem Praha. Rozhodně to významně zpestřilo celou sezónu, vneslo do týmu nové emoce a také motivaci do dalších zápasů extraligy.

Jak po sezóně hodnotíš jednotlivé hráčky, co stojí za připomenutí či vyzdvihnutí?

Určitě je potřeba připomenout návrat Denisy Pavlíkové a vlastně i Simony Jelínkové, která ještě loni nedostala tolik příležitostí. Oceňuju, jak do této sezóny obě vklouzly a jak dobře hrály zejména před Českým pohárem a po něm. Těžký úkol si před touto sezónou vytyčila Kačka Kuníková, která chtěla být lídrem, což bylo hrozně těžké. Celou dobu ale všem dokazovala, že bojuje do poslední chvíle tak, jak umí. Uplynulá sezóna byla velmi těžká pro Kačku Pelikánovou i Lucku Šmardovou a také pro blokařky, zejména co se útočné fáze týká. Ve chvíli, kdy je totiž blokařka odsouzena jen k obraně na síti, je to pro její psychiku hodně náročné. A bohužel na přihrávce se nám letos moc nedařilo.

V sestavě se už ale objevovaly i mladší hráčky, které začínají nabírat důležité zkušenosti.

Ano, novými jmény jsou například Tereza Chlupová nebo Nela Matějková. Terka plnila výborně svou roli na podání a určitě se bude chtít prosadit i na bloku. Je sice menší blokařkou, ale je skákavá a rychlá. Výborné momenty měla také Lenka Prchalová. Věřím, že se uzdraví také Bjanka Stojanovic, a že i jí pomůžeme v další volejbalové budoucnosti.

Jak novou sezónu vyhlížíš, jaké má KáPéčko plány do budoucna?

Pokračovat budeme v konceptu výchovy naší mládeže. Proto je velmi důležité, že se už letos do zápasů zapojovaly i mladé hráčky. Bohužel ne všichni fanoušci v této sezóně chápali, že se náš klub ubírá tímto směrem a může nějakou dobu trvat, než přijdou další medailové úspěchy. Nebudeme kupovat drahé hráčky, které nám třeba vyhrají titul. Ty nejsou naše a my nechceme stavět na takovém pojetí budování týmu. Chceme dát příležitost těm, které v klubu vychováváme. Kdybychom nakoupili jenom drahé volejbalistky, prakticky tím celou naši mládež i jejich dlouholetou práci zničíme. Buďme proto trpěliví. A choďme na volejbal a na mládí, které nám vše vrátí svou bojovností a odvahou.

Barbora Mertová

Foto: Ivo Stejskal