Kateřina Pelikánová

„Celá Evropa pro mě byla obrovský zážitek a snažila jsem si z tohoto mistrovství vzít co nejvíc. Potkávat top hráčky na hotelu a soupeřit s nimi bylo úžasné. Největším zážitkem pro mě asi bylo hrát proti Maje Ognejovic – na tu jsem vždycky koukala, ale vidět ji hrát naživo bylo něco úplně jiného. A samozřejmě, stát na druhé straně sítě i proti moha dalším hvězdám jako Vargas nebo Bosković, nebo třeba potkávat na hotelu polskou nahrávačku Wolosz – to všechno jsou momenty, na které budu dlouho vzpomínat.

Na šampionátu jsme měli jsme úžasného guida Uveho, který nám fandil, byl s námi na zápase za lavičkou, dodržoval náš „rituál“ a naučil se i pár českých slov – až nás někdy překvapil. Za holkama, které hrály loni mistrovství světa, se přijela podívat guidka z Holandska a dovezla nám všem malé dřeváky.

Skvělá byla taky fanouškovská základna, v čele s rodiči, kteří společně s holkama z mladších nároďáků fandily o sto šest. Atmosféra byla prostě boží. S holkama jsem si na zápasy navíc udělaly nehty v českých barvách i s vlajkami – takže jsme se hecovaly i tímto způsobem.

V den zápasu se Švédskem měl narozeniny náš hlavní kouč Giannis Athanasopoulos, takže naše výhra byla pro něj takovým menším dárkem. Tím větším pak dva obrazy, co namalovaly holky – byl hodně překvapený a potěšilo ho to. Samozřejmostí byl také dort.

Jedním z velkých momentů mistrovství byl pro mě také mečbol proti domácímu Německu – kdy jsem šla před zraky plné haly na servis. Měla jsem samozřejmě trošku nervy, nikdo nechce zkazit poslední podání. Když jsme pak zvládly skórovat, byla moje radost, že jsme v takovém kotli dokázaly porazit domácí Němky, o to větší."

Katarína Körmendyová

„Pro mě osobně se jednalo o první mistrovství Evropy seniorské kategorie. Proti kvalitnějším soupeřům jsme si zahrály už v rámci přípravných zápasů, ať už se jednalo o týmy Maďarska, Slovinska nebo Belgie. Takže spoustu cenných zkušeností jsem měla za sebou ještě před startem ME. Velkým zážitkem navíc pro mě bylo zahrát si proti hráčce světové úrovně Britt Herbots.

Naši skupinu jsme sehrály v estonském Tallinu a postupně jsme se kromě domácích volejbalistek střetly ještě s Finskem, Holandskem, Španělskem a Francií. Svou evropskou pouť jsme odstartovaly výhrou 3:0 proti Finsku, čímž jsme si na svoje konto připsaly jedno ze tří klíčových vítězství nutných pro postup ze skupiny. Holandsko pak bylo nad naše síly, ale opět to pro nás byly vynikající zkušenosti. Prohra nás naštěstí nezlomila, a tak se nám další den podařilo uspět v důležitém zápase proti Španělsku. Tato výhra nás posunula k postupu ještě víc.

Den volna, který následoval, jsme využily k prohlídce Tallinu, který je opravdu krásný. Po něm nás čekaly soupeřky z Francie, a i když jsme do zápasu vstupovaly s nadějemi, Francouzky nás svou uvolněnou hrou přehrály 3:0 na sety. Nás to ale znovu nakoplo, a tak jsme nad domácím Estonskem, po rozpačitém prvním setu, nakonec urvaly výhru 3:1, a ve skupině si tím vybojovaly 3. místo.

Čtyřzápasová pauza pak znamenala přesun do italské Florencie, kterou jsme měly možnost krátce navštívit a vychutnat si i italské gelato. V hotelu jsme narážely na takové hvězdy světového volejbalu jako jsou Paola Egonu nebo nová italská naděje Ekaterina Antropova.   

Naším úplně posledním zápasem šampionátu pak bylo osmifinále proti favorizovanému Bulharsku. První dva sety byly z naší strany výborné, z vedení jsme ale bohužel nedokázaly vytěžit a utkání jsme prohrály v tie-breaku. Poté už nás čekala jen dlouhá cesta domů s přestupem v Mnichově, kde jsem se proběhly po letišti, abychom stihly navazující let – přestoupit“ s námi ale bohužel nestihla naše zavazadla.

Budu mít rozhodně na co vzpomínat a jsem hrozně ráda, že jsem se mistrovství Evropy mohla zúčastnit. Měly jsme navíc skvělý kolektiv, držely jsme všechny spolu a já se s holkama cítila po celou dobu opravdu výborně."

Barbora Mertová