Z mistrovství světa zpátky do královopolských barev

Vytvořeno: 7. 10. 2022 5:00 | Vytisknout | E-mail

Daniela Digrinová, Ela Koulisiani a Denisa Pavlíková si dnes po dlouhé době zase obléknou dres Králova Pole, ve Svitávce se i se svými ostatními spoluhráčkami utkají na turnaji Pre-season Cup s brněnskými Šelmami. Za sebou mají všechny tři náročnou pětiměsíční tour s českou reprezentací, která vyvrcholila v září mistrovstvím světa v Nizozemsku. V hledáčku je přitom po celou dobu měl jejich hlavní brněnský kouč Erik Nezhoda. Jak jejich působení u národního týmu po skončení mistrovství světa zhodnotil?

Daniela Digrinová

Naši kapitánku nade vše hodnotí fakt, že si ji hlavní trenér Athanasopulos vybral do základní čtrnáctky. Konkurence mezi českými libery je velká. Všechny hrají českou extraligu a mnohé patří k nejlepším hráčkám ve svých klubech. Stabilně působila v reprezentaci Chevalierová ze Šelem, prostor dostala Slavíková z Olomouce, extraligu s Prostějovem vyhrála Stavinohová, oporou Olympu je dlouhodobě Pešková, Liberci roste Kolářová. Za Královo Pole jsem šťastní, že tandem vytvořila Dáda s Veronikou Dostálovou. Obě dostaly dost příležitostí, Veronika očividně plnila roli zkušené, klidné hráčky a stabilní přihrávačky, Dáda týmu přinášela dravost, rychlost a oddanost v práci. Jak na přihrávce, tak v obraně si vedla bravurně. Sama asi cítí, že na liberu se hraje snáze z pozice zkušené hráčky bez zbytečného respektu ke svému okolí. Zkušenosti získá pouze na hřišti v zápasech a to se jí letos povedlo. Zatímco Veronika hrála více Golden League, Dáda dostala prostor na mistrovství světa. Podobně jako u ostatních hráček se ale osobní úspěch nedostavil sám od sebe, Dáda s národními týmy jezdí od 13 let, a tak i ona uzavírá svých prvních deset let bez prázdnin a velkých dovolených.

Ela Koulisiani

Ela byla minulý rok poslední vyřazenou hráčkou z nominace na mistrovství Evropy, a když letos v období Golden League onemocněla, bála se, že o své místo opět přijde. Všichni asi tuší, že kdyby na MS mohla jet Jehlářová a Trnková, byly by to právě ony, které by hrály v základní sestavě. Ele nadělil osud možnost hrát úžasná utkání proti nejlepším týmům světa a já jsem přesvědčen, že se svého úkolu zhostila velice dobře. Pořád mluvíme o zkušenosti, ale být mladou blokařkou je možná opravdu to nejtěžší. V obraně na síti neustále balancujete mezi taktikou a vlastním citem, snažíte se porozumět dějům na druhé staně sítě, svádíte nekonečné množství mikro soubojů s nahrávačkou a učíte se ji přečíst a běhat jen tam, kam ona nahrává míč. Škoda, že v týmu nedostala více příležitostí na útoku, proti Kolumbii rozhodně ukázala, že útočit umí a posbírala docela dost bodů. V devatenácti letech se jedná o obrovský osobní úspěch.

Denisa Pavlíková

Asi i sama Denisa cítí, že pro ni byl největším přínosem samotný fakt být s týmem, poctivě trénovat s nejlepšími hráčkami v ČR jako je Mlejnková a denně se učit práci profesionální hráčky. Je za mě trochu škoda, že úkol, který v reprezentaci dostala, tedy kvalitně podávat, byl spíše nahodilý než systémový. Jít v koncovce na podání a něco tím získat, ne nutně bod, ale třeba freeball nebo volný útok soupeře, je psychicky náročná role a myslím, že k ní měla dostat daleko více příležitostí. Zdá se mi, že o to hůře se v ní prosazovala. Denisa je jednoznačně defenzivní hráčkou, skvělou poziční hráčkou a její role v týmech bude vždy spojena s excelentní přihrávkou a obranou a třeba i právě schopností ubránit si vlastní podání. A na tom musí i nadále ohromně pracovat. Možná to je to nejcennější, na čem v Brně stavíme náš výkon, na stabilní spolupráci v poli mezi ní a právě Dádou Digrinovou.

Barbora Mertová, Erik Nezhoda

Foto: Ivo Stejskal

7x Mistr ČR a ČSFR, 7x vítěz ČP

Z mistrovství světa zpátky do královopolských barev

Nejbližší domácí utkání A-týmu