V sobotu to bude s Prostějovem velký boj
Jednou z blokařek A-týmu je Silvie Stráská. V KáPéčku začala trénovat už v osmi letech a postupně si zde prošla všemi mládežnickými kategoriemi. V ženách působí druhou sezónu. „Sísa je pravděpodobně lidsky nejméně čitelnou hráčkou v našem kolektivu. Poznal jsem ji ale jako bytost, která vám sice devětkrát naznačí, jak jí je to všechno jedno, ale stejně přijde podesáté na trénink nebo utkání. Na mistrovství ČR žákyň si v posledním utkání dne v nešťastné chvíli zlomila nos. Dostala zákaz dalšího sportování a stejně další den seděla převlečená v dresu a s nákolenkami na nohou. Možná tak někdy své okolí klame, našemu kolektivu byla však vždy stoprocentně věrnou spoluhráčkou,“ říká o ní Erik Nezhoda, pod jehož vedením vybojovala několik juniorských titulů. A co na sebe prozradila ona sama?
Jak dlouho už hraješ volejbal?
Volejbal hraji od svých osmi let, dostala jsem se k němu úplně náhodně. Jako malá jsem chtěla mít nějaký koníček, tak jsem narazila na KP Brno, kde zrovna nabírali nové mladé hráčky. Pocházím z Rozdrojovic, což je menší obec nedaleko Brna, takže jsem to neměla daleko.
V Králově Poli jsi prošla od přípravek všemi mládežnickými kategoriemi a postupně jsi se propracovala až do A-týmu. Jaké největší úspěchy máš na svém kontě?
Když nebudu počítat úspěchy z přípravek a mladších žákyň, tak mám doma celkem devět medailí. Z žákyň mám zlato a bronz z Českého poháru a dále v této kategorii i titul mistryně a vicemistryně. S kadetkami jsme v extralize vybojovaly dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. A pak mám dvě zlata z extraligy juniorek. Za velký úspěch také považuji páté místo z mistrovství světa středních škol.
Letos jste s juniorkami měly opět výborně nakročeno. V Brně jste bojovaly o pořadatelství finálového turnaje juniorek, a nakonec o něm rozhodovala až dlouhá bitva s Olympem, kterou jste vyhrály. Bodově jsi ji v pátém setu vítězně zakončila právě ty. Jak velká byla vaše vítězná radost a naopak, jak moc mrzelo, že se finále potom vůbec nehrálo?
Radost byla určitě veliká, protože jsme věděly, že finále v domácím prostředí se hraje vždycky lépe. Mrzelo nás proto hodně, že se závěrečný turnaj zrušil. Až do poslední chvíle jsme všechny doufaly, že se finále nějak dohraje. Vždycky to byl turnaj, na který jsme se těšily nejvíce z celé sezóny.
V kolika letech jsi poprvé dostala nabídku do A-týmu žen?
S A-týmem jsem začala párkrát do týdne trénovat v roce 2018, kdy mi bylo už 17 let. Tuto příležitost mi dal Tomáš Samsely.
Máš za sebou i zkušenosti v reprezentaci.
Ano, v širším výběru kadetské reprezentace jsem byla už od třinácti a pokračovala jsem tam až do juniorek. S reprezentací jsem měla mimo jiné možnost zúčastnit se turnaje MEVZA U18 v roce 2017, kde se nám podařilo vybojovat třetí místo. Teď aktuálně jsem byla s holkama na reprezentačním srazu žen v Polsku, jsou to pro mě cenné zkušenosti.
Kde teď studuješ?
Studuju na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka, kde dokončuji 4. ročník.
Minulý týden jsi měla narozeniny, jaký jsi dostala nejhezčí dárek?
K narozeninám jsem dostala černo-bílou koloběžku s většími koly na popojíždění po naší vesnici.
Jaký máš oblíbený koníček?
Ráda maluji na malířská plátna. V oblibě mám i poslech vážné hudby.
Jak probíhá současná příprava A-týmu?
Na obnovených trénincích jsme se nejprve věnovaly hlavně technice a kondici. Teď se pomalu začínáme vracet do hry v šestkách. Tréninky ale máme stále proloženy kondicí, té není nikdy dost.
V sobotu se po dlouhé pauze střetnete s Prostějovem, který jste už letos jednou porazily. Jak se těšíš a jaký máš tip na výsledek zápasu?
Myslím, že to bude pro oba dva týmy hodně těžké a zároveň to bude veliká výzva po dlouhé herní pauze. Věřím, že když jsem je dokázaly porazit jednou, tak je dokážeme porazit i podruhé, ale bude to velký boj.
Máš nějaké životní motto?
Život je krátký, tak se usmívej, dokud máš ještě zuby.
Barbora Mertová
Foto: Ondřej Driml
Nejbližší domácí utkání A-týmu
